Chovatel Marek (50) zasvětil lidoopům život: Gorila je pohodář, šimpanz cholerik!
3 fotografie
V pražské zoo strávil Marek Ždánský (50) jako ošetřovatel goril patnáct let. Stal se nejslavnějším chovatelem v Česku, byl u narození Moji, kterou dodnes jezdí navštěvovat. Za gorilami pravidelně vyráží do Afriky a bere s sebou i známé tváře. V pralesích putoval s Kamilem Střihavkou či Xindlem X. A o svých zážitcích nedávno vydal knížku.
Zvířata miloval už od dětství. „Když jsem byl malý, chovali jsme doma boxery, k tomu jsme měli chatu na vesnici, v lese. Chtěl jsem tehdy být hajným, jenže na lesnickou školu brali jen jednoho z Prahy a na ošetřovatele cizokrajných zvířat taky jen pár lidí. Věděl jsem, že to nemá cenu, že se tam nedostanu, neměl jsem samé jedničky,“ vypráví. Nakonec nastoupil na vojenskou střední školu. „To byla shoda náhod. Chodil jsem na základní školu, kde soudružka ředitelka byla kovaná komunistka a dělala u nás nábory na vojenské školy. Mě nahlodalo to, že ji budu mít blízko. A budu mít maturitu, tak jsem na to kývnul,“ vzpomíná.
Začínal u vojáků
Jenže se ukázalo, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. „Rychle jsem vystřízlivěl. První čtyři měsíce jsem nebyl doma, protože nás ven prostě nepustili. Prvák byl strašný. To, co se dělá na vojně, jsme dělali my, měli jsme i stejné mundůry. Jednu dobu to bylo jak dvě vězení. Přes silnici totiž byla věznice v Ruzyni a my jsme na ni viděli,“ líčí. Po celé čtyři roky musela zvířata stranou, nebyl na ně prostor.
„Když přišla revoluce, my jsme to nevěděli. Seděli jsme v kinosále, koukali na ruský film, vběhli k nám čtvrťáci s tím, že Jakeš podal demisi,“ dodává. Plán po škole byl jasný – musel nastoupit na vojenskou vysokou školu. „Tenkrát ale vyhlásili, že kdo si podá přihlášku a nebude přijatý, může zdarma ze svazku armády vystoupit, jinak to byla drahá věc. Jel jsem do Vyškova, jen jsem se podepsal a modlil se, aby mě nevzali. Nepřijali mě, vystoupil jsem z armády, ale povolali mě na vojnu, ty čtyři roky mi vůbec neuznali,“ říká. S kamarádem měl nastoupit do Plzně k tankistům, štěstí ale stálo na jeho straně. Chytlo ho slepé střevo, přišly komplikace, nakonec získal i modrou knížku.
Ošetřovatel, splněný sen
Bylo mu osmnáct, přemýšlel, co dál, a vzpomněl si, že si o prázdninách při návštěvě zoo opsal telefonní číslo z inzerátu, v němž hledali nového zaměstnance. „Zavolal jsem tam a řekli mi, že musím nastoupit hned. Na ošetřovatele! To byl splněný sen. Přál jsem si jít k tlustokožcům, ale místo bylo v tehdejším starém pavilonu opic,“ vzpomíná. „Všechny druhy byly v jednom baráku. Já jsem tam vešel a řekl si: Ty jo, to je smrad! Ale přesto jsem byl okouzlený, že jsem si splnil sen být se zvířaty. Vůbec mi nevadilo, že jsem vydělával jen osmnáct set korun.“ Postupně ale k práci rozjel firmu, kterou má dodnes – hotely a restaurace zásobuje ovocem a zeleninou. Začínali ve dvou s jednou dodávkou, dnes mají dvě stě zaměstnanců.
Orangutan, to je pán Marek postupně dovedl vedení k tomu, aby pavilon zbouralo a postavilo nový, zažil Moju, první gorilí mládě narozené v českých zahradách, v zoo prožil v roce 2002 i rozsáhlé povodně, při kterých zemřelo přes 130 zvířat. Ošetřovatelem tu byl patnáct let. „Utvořit si vztah s lidoopy je hrozně těžké. Když vás vezmou, je to ta největší pocta.“
3 fotografie
