Vzpomínka nejen na Bartošku v Pardubicích
Někdy se to prostě stane. Film dozraje jako víno! Tak lze stručně popsat genezi filmu chorvatského režiséra Lordana Zafranoviče „MÁ JE POMSTA“ který dnes večer, exkluzivně v digitalizované verzi, uvede Pardubické letní kino.
Půlka devadesátých asi podobnému lehce nejasnému dějovému propletenci nepřála... Je zvláštní, jak je tento film Lordana Zafranoviče opomíjen. V televizi byl uveden pouze jednou, a to v roce 1996 a neobjevil se ani později na DVD. Je v něm všechno – láska, vášeň, erotika, napětí, pomsta, originální námět a netuctový příběh.
A to nemluvím o účinkování celé naší herecké elity – Jiřím Bartoškou v jedné z jeho nejvýraznějších životních rolí (dle mého názoru o třídu jiné než akcentovaní Všichni moji blízcí) počínaje, a nezvyklé roli Pavla Zedníčka, Ivany Chýlkové a Terezy Brodské, konče (oceněnou Českým lvem v roce 1995 coby Nejlepší vedlejší herečka).
Nicméně nutno dodat, že dle slov herců i producentů natáčení s geniálním režisérem Lordenem Zafranovičem (Zlatá palma za Jugoslávii ve 24 obrazech) nebylo snadné a vrcholilo scénou kdy Lordan v České televizi kdy pří hádce rozbil stůl a měl tak na léta zákaz.
Některým pardubickým pamětníkům navíc zůstane Lordan Zafranovič navždy v paměti ve spojení s mimořádně ambiciózním projektem Ostrov Balkán (Scénář a režie: Lordan Zafranovič, produkce: Eduard Motyčka, hudba: Vangelis, kostýmy: Pacco Rabanne: Hlavní role: Mickey Rourke, poslední klapka: Jan Motyčka).
Zpět k filmu, který produkce Pardubického letního kina pouze pro účely dnešní projekce digitálně zrestaurovala. Karel Švarc žije jen pro svou práci, obklopen šminkami a kulisami od rána do večera v divadle. Je oblíbený, bohatý a uznávaný. Má atraktivní ženu, nadějnou dceru, exkluzivní vilu plnou drahých věcí. Mohl by být spokojen. Ale manželčina "přítelkyně" Alžběta mu dává nahlédnout pod krásnou slupku jeho bytí. Sice ctí svěřená tajemství, ale nemůže přece Karla nechat dál žít v trapné nevědomosti. Zvláště, když by ho ráda získala pro sebe. Karel je zaskočen. se ženou vedle sebe sice jen přežívají, ale přesto se mu hnusí představa, že ona a někdo jiný...
Rozvod je jediným řešením a manželka ho akceptuje s klidem a možná i s ulehčením. Karel zůstane sám s téměř dospělou dcerou Klárkou v přepychové vile, která už není domovem, ale místem, které ho děsí. Připadá si úplně opuštěný a zapomenutý. Útěchu hledá v exkluzivním erotickém salonu u slečny Miriam, která mu snad může poskytnout vše, co mu v životě schází, kromě vřelého citu. Lásky se mu dostává dost od dcery, až do okamžiku, kdy mezi ně vstoupí Klárčina láska s velkým L, kterou Karel odmítá pochopit a akceptovat. Od tohoto momentu se odvíjí sled tragických okamžiků, které by nikdo nečekal a kterým nikdo nemůže zabránit.
Výtah s hrdinou sjíždí do podsvětí, odysea začíná. Jedna archetypální postava střídá druhou, všechny sledují vlastní zájmy, ať už pomáhají, nebo konečný návrat výtahem na světlo oddalují. Tohle rámování, věnování filmu, užívání jednotlivých interiérů jako izolovaných světů a pražských exteriérů jako mýtických míst, napovídá symbolickou podívanou, hru. Zafranovič vám tu pustí Pád Itálie a pošle vás do Dalmácie. Najdete si tu cokoli, z řeckých bájí, toho Orfea sestupujícího již s pokrokem díky elektřině, lásku Elektřinu a nebo je ten Bartoška jenom Alenka v říši divů, Lemuel Gulliver? Ale dá se jít i do minulosti, Bartoška a Zedníček spolu, synové starého Karamazova, zcela se neshodli na existenci boha, nesmrtelnosti i ďábla a po letech Zedníček jako takový hodný, všude přítomný Mefisto bratříčka odrazuje, aby se upsal pomstě, aby musel znát pravdu. A to někteří herci ještě prskali na natáčení, na režiséra, jakoby tušili, co je čeká.
Že jeden pozoruhodný film bude hyzdit výčet jejich účinkování v nekonečných seriálech, televizních estrádách a nových českých filmech úrovně těch seriálů. Naopak u České televize nepřekvapí, že se zalekla skutečnosti, že vyprodukovala zajímavou, nekonvenční věc a tudíž, aby nemátla a neohrožovala své diváky, ji uklidila do trezoru. Má je pomsta je tak blokována déle než třeba filmy z konce 60. let, jež si musely počkat až na 90. léta. Zmíněným kontextem a neutuchající nápaditostí film baví, atmosférou a příběhem je tajemný, tísnivý, hezky paranoidní a zvrácený. Z toho nejznámějšího takové skromné českochorvatské Eyes Wide Shut, ke konci Lost Highway a protijed na umělou Nevinnost apod.
Závěr si autor textu zdvořile vypůjčíl z ČSFD „Je to film, stojící za shlédnutí. Nevím proč ho nedávají. Že by skončil v trezoru? Tak to se ho musím zastat“ … Je to bomba! Lost Highway dva roky před Lynchem. Mainstreamoví diváci to nepřijali, protože je to art. Artoví diváci na to nešli, protože si mysleli, že je to mainstream. Vraťte to do kin, je to klenot!“
Odpověď zní: Dnes večer od 20 hodin v Pardubickém letním kině.
