Pět let od největší autobusové nehody v našich dějinách: Přežili jsme Nažidla!

Hrůza, která se stále vrací zpět. Takové pocity mají pět let po tragické autobusové nehodě u Nažidel ti, kteří havárii přežili. Na místě tu 8. března 2003 zemřelo 17 lidí, další dva v nemocnici a poslední, dvacátý, člověk před dvěma lety na následky ze zranění. Dalších 34 lidí bylo zraněno.

Je tomu pět let, kdy se na silnici E 55 u Nažidel kousek od hraničního přechodu Dolní Dvořiště ze strmého svahu zřítil autobus Neoplan s třiapadesáti lidmi. Vezl členy a trenéry plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary s rodinnými příslušníky z lyžařského zájezdu v rakouských Alpách. Dobré polovině ještě nebylo osmnáct let.

Tragédie dodnes budí hrůzu, a to jak u příbuzných obětí, tak i u těch, kteří nehodu přežili. Ani záchranáři, kteří jsou zvyklí na ledacos, nezapomenou. „Když jsme přijeli my, už tam byly první sanity. Já jsem nohou v té tmě narazil do něčí hlavy a zděsil jsem se. Ta hlava byla zvlášť a tělo o kus dál,“ svěřil se Aha! hasič pan Jiří, který se o víkendu přijel na místo hrůzy u příležitosti smutného výročí podívat. Nejstrašnější zážitek byly prý mobily, které marně zvonily v zavazadlech zraněných i mrtvých.

Od víkendu je u Nažidel památník. Tvoří ho 21 balvanů z Labe. Dvacet jich symbolizuje počet obětí, na posledním jsou jejich jména a stručný popis tragédie.

Josef a Jiří Pudilovi: Tohle jsou naše vzpomínky...

„I když jde život dál, nedá se zapomenout a denně se to vrací. Zemřeli mi tu čtyři blízcí včetně dvou dcer,“ říká smutně Josef Pudil.

„Já s bratrem jsme seděli ve spodní části neoplánu, a to nám zachránilo život. Většina obětí byla v osudnou chvíli v horním patře. Když jsme po osmé večer přejeli hranice na Dvořišti, většina z nás volala domů, že jsme za chvíli u rodin. Najednou si pamatuju už jen jekot, ránu... Náhle všechno padalo, cítil jsem, jak se autobus převaluje, pak jen nářky, houkání sanitek, hasičů…Bylo to strašné.“

„Pak přišla vůbec nejhorší zpráva – dozvěděli jsme se, že čtyři milované členy rodiny už nikdy neuvidíme. Kdo to nezažil, neví, jak strašné a drásající to je...“

Silnice je stále nebezpečná!

Stále stejně vypadá silnice na místě nehody. Přibyl pouze zákaz předjíždění. Není ani nutné omezovat rychlost. I když se krátce po neštěstí mluvilo o nutnosti silnici přebudovat a zejména rozšířit, nic se nestalo. Čeká se, až se bude stavět nová rychlostní silnice R3, která má odtud odvést dálkovou dopravu. I když představitelé ředitelství silnic a dálnic tvrdí, že vozovka má vyhovující technické parametry, mnozí řidiči a dokonce i jihočeský hejtman Jan Zahradník si myslí opak. Na silnici jsou navíc od těžkých kamionů vytlačené koleje, což při dešti přináší riziko aquaplaningu. V takovém případě je auto neovladatelné, protože na vrstvě vody ztrácejí pneumatiky kontakt s vozovkou.