Ohnivé peklo v Holešovicích: Před 50 lety hořel Veletržní palác
Kouř ve čtvrtém patře ucítila strážná při pochůzce v devět večer. Spolu s elektrikářem pak uviděli dým vycházející zpod dveří. Hasiče žena zavolala ve 21:33, ohnivé peklo ale už vypuklo. Byla středa 14. srpna 1974 a začal hořet Veletržní palác v pražských Holešovicích.
Byl to skvost – největší stavba svého druhu na světě! Veletržní palác architektů Josefa Fuchse (1894 – 1979) a Oldřicha Tyla (1884 – 1939) sloužil od roku 1928 veletrhům, za normalizace i Tuzexu a dalším pěti podnikům zahraničního obchodu, v podzemí kinu Veletrhy. Desítky let chlouba architektury stála bez poskvrnky, než před 50 lety přišla zkáza. U večeří pach kouře a první odlesky plamenů vyrušily sousedy z ulic Veverkovy, Dukelských hrdinů či hosty hotelu na Veletržní. „Hoří palác!“ křičeli lidé a vybíhali před domy po 22 hodině večer, bylo zle! Oheň se hnal šachtami výtahů a chodbami nad Velkou dvoranou, zdálo se, že není pomoci šestici lidí uvězněných na střeše domu. Na místo se sjížděly jednotky z celého Středočeského kraje.
„Objekt byl ještě pod napětím, vnitřní rozvod plynu pod plným tlakem, ozývaly se výbuchy, severní část objektu byla nepřístupná,“ popsal Aha! před časem zoufalou situaci někdejší ředitel odboru zjišťování příčin vzniku požárů pražských hasičů Václav Hladík (†68). „Situace se dala nazvat požární bouří!“ Zkrotit se ji podařilo po čtvrté ráno, kdy byl požár lokalizován a zastaveno jeho šíření. Dalších pět dní, do 20. srpna 1974 sedmi hodin ráno, trvala likvidace velkých ohnisek, do 27. srpna malých. Z klenotu zbyl skelet, součet škod dosáhl k 224 milionům. To ale nebyl poslední boj paláce.
Zatrolení lakýrníci!
Co vlastně ohnivé peklo způsobilo? Ledabylost lakýrníků. Čistící bavlnu napuštěnou fermeží namísto do plechovky položili ve skladu na jednu z polic, tam se samovolně vznítila. „Kdyby odpad uložili dle platné normy, k požáru by nejspíš vůbec nedošlo,“ uvedl Václav Hladík. Papír, kartotéky plné dokumentů, jednoduché příčky mezi kancelářemi, to vše oheň posilovalo.
Trosky zbourat! Nebo...?
Ještě ve 20. letech minulého století na terase šestého poschodí paláce fungovala kavárna, v podzemí největší pražské kino. Po události zněl ale verdikt nad zkázou jasně: trosky zbourat! Nikomu se do toho nechtělo, co ale s palácem dál, to řešili měštští páni dalších pět let. Po nástupu nových technologií a průzkumech se ukázalo, že oprava je možná. Od roku 1958 je stavba kulturní památkou, roku 1979 ji získala Národní galerie. Zcela opravenou a s novou expozicí ji otevřela až v roce 2000, 26 let po požáru.
Víte, že...
...po roce 1939 byla budova i přilehlé prostranství používána nacistickými okupanty jako shromaždiště pro židovské občany Čech a Moravy před transportem do koncentračních táborů?
...všechny údaje o požáru včetně dokumentace hasičů zabavila Veřejná bezpečnost v rámci tajného šetření?
...plameny prý plály do výše Petřínské rozhledny a popel i zbytky papírů doletěly až do Karlína?
...během zákroku se zranil voják a osm hasičů?
