Petr Manoušek ze Zbraslavi: Dobyl svět s největší zvonohrou
12 fotografií
Kdybyste ho potkali někde na dálnici, možná byste si ho ani nevšiml anebo byste spílali, že jede moc pomalu. Petr Rudolf Manoušek (65) však se svým kamionem nekřížuje republiku s opatrností jen tak náhodou. Na korbě si veze cenný náklad – největší mobilní zvonohru na světě. Kde zastaví a stáhne z vozu plachtu, tam rozdává radost a potěšení z nevšedního hudebního zážitku...
O tom, že by pan Manoušek postavil zvonohru, začal uvažovat v 90. letech, kdy po sametové revoluci objížděl kongresy carillonérů v zahraničí. „Viděl jsem, jakou to má třeba v Holandsku tradici. A s vědomím, že jediné naše zvonohry, které do Pelhřimova a Olomouce postavil můj děda, zničili Němci, jsem se do toho pustil,“ dodává. Pro nápad se nadchli i zástupci pražského magistrátu, kteří také navrhli, aby namísto původních 50 zvonů bylo odlito 57 – jeden za každou městskou část.
Nakonec však nedošlo k dohodě ani o financování, ani o způsobu užívání a pan Manoušek si na nástroj musel peníze sehnat svépomocí. „Výrobní cena v roce 2001, kdy jsme zvonohru dokončili, byla 14 milionů korun. Dneska by to bylo možná třikrát, čtyřikrát víc,“ říká zvonař, jemuž s konstrukcí kolosu vypomáhali v zahraničí. Zvony se odlévaly v Holandsku, v Belgii se vyráběla nosná konstrukce a český kovář ukul jednotlivá srdce. První koncert se uskutečnil 4. září 2001 v pražské oboře Hvězda.
Když vás budu míjet někde na dálnici a budu mít pootevřené okénko, uslyším, jak zvony pod plachtou cinkají?
„Zvonohru jsem konstruoval tak, aby mechanika držela co nejvíc pohromadě. Srdce jsou v klidové poloze zhruba 2 cm od zvonu, takže byste nic slyšet neměla. Nicméně když vymetu nějaký rigol, tak se cinkot ozve. Musíte dobře poslouchat.“
Kdybyste měl na hlavě červenou čepičku a rigoly vymetal záměrně, mohli by si lidé říkat, že jede Santa Claus...
„Jojo, když mě lidé vidí projíždět tady v Čechách, tak jsou většinou dost zmatení. V zahraničí ale zvonohru vozím bez plachty a to je taky zajímavé sledovat, jak kolemjedoucí reagují. Třeba v Německu to s nikým ani nehne, že na dálnici vidí ujíždět 57 zvonů. Ale ve Francii jsem kdysi uvízl v zácpě. Najednou vidím policajty, jak projíždí odstavným pruhem ke mně a mávají mi. Odstranili betonové zátarasy, dali mi přednost a vymotali mě z té kolony. Prostě teprve až projede zvonohra, pojedou ostatní. Ještěže mám kamion francouzské značky.“ (smích)
Už jste zmínil, že vezete 57 zvonů. Nejtěžší váží osm set šedesát kilo, nejlehčí pět. Kolik to tedy dá dohromady?
„Bez auta je to dvanáct tun.“
To je úctyhodná váha. Stalo se vám, že jste někdy do cíle nedojel, protože jste se s autem někam nevešel?
„S takovými problémy se potýkám běžně. Ale vždycky se na místo nějak dostanu, protože prostě musím. V Anglii jsem se takhle musel dostat třeba do soukromé zahrady. A taky jsem to zvládl.“
Vy se zvonohrou vůbec hodně cestujete...
„To ano. Čechy to většinou zajímá jenom v době adventu. Za hranicemi mají ale zvonohry dlouholetou tradici, v roce 1510 vznikla první zvonohra s hracím strojem, a to v Belgii. Tam tenhle nástroj milují. Oblíbený je ale i v Holandsku, Velké Británii nebo právě té zmiňované Francii. Čili tohle jsou mé nejčastější cílové destinace.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (24. 12. 2023)
12 fotografií
