Výzva pro hlavu státu: Tajemný kryt pod katedrálou
4 fotografie
Pražský hrad ukrývá mnohé. A to nejen ve svých komnatách, ale i hluboko pod zemí. Až se nový prezident v úřadu trochu rozkouká, měl by se určitě vydat na prohlídku svého nového sídla. Přímo pod nádvořími, chrámem sv. Víta a zahradami se totiž nachází rozsáhlý protiatomový kryt z 50. let minulého století...
Psal se rok 1952, když vojenská komise ústředního výboru KSČ rozhodla o tom, že pod Hradem vybuduje obří protiatomový bunkr pro prezidenta jakožto vrchního velitele ozbrojených sil. Přísně tajná stavba trvala 6 let, spolkla zhruba 5 miliard korun a nebyla nikdy dokončena. Málokdo o ní ví. Dnes jsou totiž jediným jejím viditelným pozůstatkem nenápadná železná dvířka v Jelením příkopu.
Výstavbu monumentálního protiatomového krytu pod druhým a třetím hradním nádvořím (to proto, aby se nacházel v bezprostřední blízkosti prezidentova pracoviště), posvětila komunistická strana v listopadu 1952. Stavět se začalo v lednu 1953 ve stvolu historické Rudolfovy studny ze 17. století. A přestože podle původních plánů měla být akce dokončena za devatenáct měsíců, nakonec se vůbec nedočkala pomyslného přestřižení červené pásky. „Razilo se v blízkosti katedrály sv. Víta a dalších památek,“ vysvětluje důvody Martin Přibil z hornického a hutnického oddělení Národního technického muzea v knize Pražské příběhy. „Vše probíhalo v režimu přísně tajné a ukázalo se, že stavba tedy vůbec nebude jednoduchá.“ Postupem času ovšem odborníci začali pochybovat o jejím smyslu. Jaderné zbraně se zdokonalovaly, a původní plán by tedy při případném útoku neobstál. Práce se prodražovaly a vznikl problém s možnostmi zásobování užitkovou vodou. A kromě toho kdosi začal konečně i logicky uvažovat: Kryt se nachází přímo pod katedrálou sv. Víta, která by v případě bombardování byla nesporně jeho hlavním cílem. Proto byl projekt po smrti prezidenta Antonína Zápotockého zastaven.
Hrubá stavba ovšem do dnešních dnů zůstala zachována. Nachází se 45 metrů pod zemí a vede do ní výtah přímo z pokojů prezidenta. »Obyčejní smrtelníci« sem vstupují strašidelným neosvětleným tunelem přímo z Jeleního příkopu. Samotný kryt tvoří dva třicetimetrové tunely, každý šest metrů široký a sedm metrů vysoký, které rozděluje železobetonový strop na dvě patra. V tom spodním se nachází technické zázemí, zasedací místnost pro třicet osob a několik kanceláří, kde měl v případě ohrožení pracovat prezident s týmem zhruba 15 vyvolených. V horním patře je soukromý apartmán prezidenta s ložnicí, koupelnou se sprchou (a bojlerem na teplou vodu), toaletou a kuchyňkou. Celková kapacita dosahovala zhruba sta osob. Přežít tu podle všeho mohli 14 dní. Pak by došla nafta potřebná k výrobě elektřiny a základní potraviny. Na případné mrtvoly tu pochopitelně také mysleli – vysokotlaký lis by je stlačoval do hermeticky uzavřených kontejnerů. Důmyslné... Původně měla jedna z přístupových šachet ústit do další části bunkru, do garáže prezidentova evakuačního automobilu. Tato část ovšem nebyla dostavěna. A přestože dnes do krytu vedou právě jen ona malá železná dvířka v Jelením příkopu, jde o jednu z mnoha částí Hradu, které budí i po letech řadu otázek. Třeba na ně začne hledat odpovědi právě nový prezident...
4 fotografie
