Proč se nebát a co čekat od umělého oplodnění?
Neplodnost se stala civilizační nemocí, podobně jako cukrovka nebo vysoký krevní tlak. Problémy s početím potomka aktuálně řeší každý pátý český pár a někdy pomůžou až lékaři s využitím metod asistované reprodukce. Jak vše probíhá, na co se připravit a proč se nevyplatí návštěvu lékaře odkládat, prozradí MUDr. Jan Lacheta, primář Centra asistované reprodukce Iscare, předního pracoviště v oblasti léčby neplodnosti.
Pokoušíte se počít potomka a každý měsíc zažíváte zklamání, že to opět nevyšlo? Pokud se otěhotnění nedaří po dobu jednoho roku (za předpokladu, že máte s partnerem pravidelný nechráněný pohlavní styk), je na čase vyhledat lékařskou pomoc.
Důležité je zjistit, proč to nejde
Prvním úkolem lékařů je najít příčinu neplodnosti. U žen je často spojená s nedostatkem vajíček, což bývá důsledek dlouhodobého užívání hormonální antikoncepce. Muži zase často trpí nízkým počtem pohyblivých spermií, například v důsledku varikokély (rozšíření cév v oblasti varlat). Je třeba provést různá vyšetření. „V případě ženy jde zejména o gynekologické, ultrazvukové a hormonální vyšetření, u mužů se vyšetřuje spermiogram, u obou se pak provádí testy na pohlavně přenosné nemoci. Pokud výsledky potvrdí, že neplodnost nelze léčit jinak než umělým oplodněním, je třeba vše naplánovat a klidně hned v dalším menstruačním cyklu realizovat,“ vysvětluje přední český odborník na umělé oplodnění MUDr. Jan Lacheta, primář Centra reprodukční medicíny Iscare.
I když vás to možná hned nenapadne, důležitá je také psychika, což potvrzují odborníci z platformy Terap.io, která poskytuje lidem terapie online. Míra stresu a nepohody totiž může ovlivnit i snahu o početí. I když je to velmi těžké, doporučuje se přesunout pozornost páru jiným směrem, než je samotná touha po miminku a společně hledat, co jejich psychické pohodě vzájemně pomáhá. Tělo a psychika jsou spojené nádoby a navzájem se ovlivňují.
Hormonální stimulace
Prvním krokem v samotném procesu umělého oplodnění (IVF) je hormonální stimulace vaječníků, tzv. ovariální stimulace. Při ní si žena sama aplikuje injekce folikulostimulačního hormonu, aby došlo k dozrání více vajíček, ze kterých pak bude moci vzniknout více embryí. „Čím více embryí máme, tím stoupá šance na otěhotnění. Obvykle se úspěšnost po přenosu jednoho embrya pohybuje mezi 35 až 40 %,“ vysvětluje MUDr. Jan Lacheta.
Odběr vajíček nebolí
Po stimulaci vaječníků následuje odběr vajíček. Zákrok probíhá v krátké celkové anestezii. Trvá kolem 15 minut, záleží ale vždy na počtu folikulů, čím více jich je potřeba odsát, tím je výkon delší. Bezprostředně po odběru může pacientka pociťovat mírné bolesti v podbřišku, které se dají řešit běžnými analgetiky. Ještě ten stejný den dochází k laboratornímu oplození vajíček dodanými spermiemi partnera.
Přenos embryí do dělohy
Posledním krokem je samotný transfer neboli přenos embryí do dělohy nastávající maminky, obvykle pátý den od odběru vajíček. „V dnešní době se nejčastěji transferuje jedno embryo. V případech, kdy se opakovaně nedaří, lze zavést embrya dvě, pacientka ovšem nesmí mít jizvu na děloze, například po císařském řezu nebo operaci myomů. Pokud by totiž takováto žena měla dvojčetné těhotenství, hrozí riziko prasknutí jizvy,“ říká MUDr. Lacheta. Těhotenský test by si pak měla žena provést za 14 dnů po transferu.
