Nebožtíci cestují i stovky kilometrů!

Pro někoho úspora, pro jiného šok. Tím je takzvaná pohřební turistika. Aha! na ni v rámci série článků o kremacích upozornil šéf Správy pražských hřbitovů Martin Červený.
„Některá krematoria v Česku jsou v soukromých rukou, případně pronajatá podnikateli v oblasti pohřebních služeb. Ta se často snaží provést co nejvíc žehů a nebožtíky sváží z různých koutů republiky,“ řekl a uvedl příklad. Stává se, že rozloučení se zesnulým proběhne v Praze, ale tělo pak cestuje v nákladním voze spolu s 20 dalšími k nočnímu zpopelnění do jiného města.
„Tím se snižuje cena kremace a pohřební služby výběrem levnějšího krematoria šetří peníze svým klientům,“ vysvětlil Aha! důvod Ladislav Kopal z Krematoria Likrem z Novin pod Ralskem s tím, že pozůstalí mají však plné právo znát krematorium, které jejich pohřební služba využívá. „Pozůstalí to většinou ale nevědí,“ uvedl Martin Červený. „Zpravidla to ale lze zjistit ze štítku na úřední urně, někdy na faktuře," dodal.
Je to etické?
Přestože zákon o pohřebnictví vzdálenosti převozů zesnulých nijak neomezuje, otázkou zůstává etika pohřební turistiky. „Každé krematorium je povinné dodržovat zákon a další předpisy. To kontroluje několik institucí i několikrát ročně. O důstojný průběh kremací by mělo být postaráno vždy,“ uvedl Ladislav Kopal. „Některá z krematorií postupují relativně pietně, v jiných se ale jedná o průmyslové zpopelňování v naprosto nedůstojných podmínkách,“ obává se Martin Červený.
Více mrtvých, méně žehů
Přes výrazný nárůst zemřelých v letošním a loňském pandemickém roce počty žehů klesají. Třeba v pražských krematoriích Strašnice a Motol jich v roce 2018 provedli 8510, loni pak 8321. Martin Červený za tím vidí právě onu pohřební turistiku. „Velkokapacitní vozy objedou pohřební služby, naloží těla a pak rozvezou urny,“ popsal.