Tomáš Pustina (30), největší Čech: Rád bych si jen tak zašel na pivo! Ale nemůžu, moc to bolí… | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Tomáš Pustina (30), největší Čech: Rád bych si jen tak zašel na pivo! Ale nemůžu, moc to bolí…

Největšímu Čechovi musí ze schodů pomáhat pět hasičů.
Největšímu Čechovi musí ze schodů pomáhat pět hasičů. (: Josef Mašek, ČTK, archiv)

Tomáš Pustina (30) je největším Čechem. Mohlo by se zdát, že tak urostlý mladík to v životě bude mít snadné. Vždyť na takového habána si nikdo netroufne! Tomáš sám to ale vidí trochu jinak, jeho výška je pro něj prokletím, které mu od základu změnilo život.

Navíc se nedávno musel podrobit velice složité operaci, během které mu v pražské nemocnici ve Střešovicích lékaři odstranili z mozku nádor, který produkoval příliš mnoho růstového hormonu. Přes veškerou bolest a strádání nezmizel Tomášovi ze rtů usměv. Během naší návštěvy tento týden na něm ale byla vidět obrovská únava. Ačkoliv se snažil normálně bavit, občas ho bolest přemohla a on nedokončil větu. Rozhovor ale ukončit za žádnou cenu nechtěl. Místy ho tak v našem povídání doplňovali jeho rodiče…

Když se Tomáš narodil, měl padesát centimetrů a tři a půl kila a až do dvanácti let vyrůstal jako normální dítě. Dnes Tomáš měří 226 centimetrů, váží 180 kilogramů a potřebuje neustálou péči. Jeden z rodičů musí být vždy doma, kdyby se Tomášovi něco přihodilo. Manželé Pustinovi se s osudem svého syna smířili a obětavě se o něj každý den, každou hodinu, starají. Další důvod proč jim také položit pár otázek.

Jak trávíte čas po návratu z nemocnice?
„Dívám se na televizi nebo poslouchám moderní hudbu. Mám rád Divokýho Billa a Chinaski.“

Co sledujete v televizi?
„Hlavně seriály. Pak také Slunce, seno s Helenou Růžičkovou a Vesničko má středisková. Takové ty lehké filmy, kde se trochu zasměji.“

Máte nějaké neřesti? Zapálil jste si třeba cigaretu?
Tomáš: „Ne, ne. Já jsem na to nikdy nebyl. Ani jsem to nezkoušel.“
Tatínek: „Na takový věci nikdy nebyl. Jen jednou se trochu opil, to jo. To ho opil soused od vedle, když se ženil. To byla oslava ve sklepě. Kluci byli venku a on jim okýnkem podával pivo a kořalku.“
Maminka: „Tomáš se potom bál domů. My ho hledali po lesích, a on zalezl do pivovarského sudu, který stál kousek odsud, a tam se schoval.“
Tomáš: „To mi bylo tak čtrnáct.“

A od té doby už jste se nikdy neopil?
„Ne.“

Ale na pivo s kamarády zajdete rád?
„To jo.“
Maminka: „Teď už ale od února nebyl. To už měl ten zánět v nohách a nemohl. Potom byl týden v Pelhřimově v nemocnici, potom kontroly… Ze schodů mu museli pomáhat hasiči, protože měl problémy s chůzí. Kdyby se chtěl jít někam podívat, museli by mu zase pomáhat hasiči.“

Jaké jste byl dítě? Musela maminka na rodičovských schůzkách žehlit průšvihy?
Tatínek: „Kdepak, ten nezlobil, to byl moc hodný kluk. Všichni ho měli rádi.“
Maminka: „Ony si ho chválí teď i sestřičky. Říkají, jaký to je hodný člověk.“

Chodil jste do školy rád? A který předmět vás nejvíc bavil?
Tatínek: „Oni ho kvůli té pomalé mluvě dali do zvláštní školy, protože než něco řekl, tak to trvalo.“
Tomáš: „Mě bavily všechny předměty.“

I matematika?
(smích) „I matika.“

Rodiče se shodli na tom, že jste opravdu velký jedlík…
Maminka: „Musí jíst na jeho hmotnost, určitě jí víc, než je normální.“

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
„Jím všechno kromě luštěnin. Ale nejraději mám rýžový nákyp a buchtičky se šodó. Sladké je moje slabost.“

Umí Tomáš pochválit maminku, když dobře uvaří?
Tatínek:
„Teď ji nechválí, protože maminka nevaří. Teď vaří táta! Patnáct, dvacet knedlíků ke svíčkové.“

Jak jste vlastně pokročili se sháněním peněz na speciální vozík?
Maminka: „Dnes tu byli lidé od firmy, která by ho mohla vyrobit. Oni chtěli přijet na zaměření už předtím, ale pojišťovna mi zamítla elektrický vozík. Prý můžeme mít normální vozík. Ale při Tomášově hmotnosti? Kdo by tlačil? Já už jsem také ve věku. Po tom, co to proběhlo v televizi, se mi sami ozvali výrobci vozíků. Přivezli dva vozíky na ukázku, aby si to vyzkoušel. Vozík budou muset každopádně prodloužit. Jednu nohu Tomáš neskrčí vůbec a druhou jen trochu pokrčí, tak mu to musí upravit.“

Co vám ještě chybí k optimálnímu zařízení domácnosti?
Maminka: „Postel jsme mu nechali udělat. Já jsem chtěla pro Tomáše zdravotní postel, žádala jsem, ale nedali mu nic. Že ještě trochu chodí, že je mobilní. Takže ani korunu ani na matraci, ani na postel. Nikdo nám nepomohl. Všechno, o co jsme kdy žádali, zamítli. Naopak dokonce nám přišel email od jedné paní, že se prý jen chceme zviditelnit.“
(do řeči jí skočí tatínek): „Kdyby sem ta ženská přišla! Takové nesmysly!“
Tomáš: „A v novinách o mně dokonce napsali, že umírám!“

Až se zlepší váš zdravotní stav, kam se chystáte se podívat jako první?
Tomáš: „Chtěl bych se podívat do Karlových Varů. Jezdil jsem tam jako dítě. Chci se podívat, jak to tam vypadá teď.“

Ale dobrá nálada vám, jak vidím, neschází…
Maminka: „Já myslím, že už se vrací. Byl dlouhou dobu bez nálady, ale teď už se mu zase vrací.“

Co je pro vás nejtěžší?
Maminka: „Je to neštěstí. Když měl ty problémy se zánětem, tak dlouho nebyl na záchodě. Já se omlouvám, že o tom budu mluvit, ale je to lidské. Já říkám, Tomáši, týden si nebyl na záchodě, musíš. Teď jak? V koleně zánět, v kotníku zánět. Tak jsme ho posadili na tuhle židli s kolečky a horko těžko jsme ho dovezli k záchodu. No jo, ale jak dál? Popředu to nešlo, když jsme tam dali ty jeho nohy, to by záchod vyvrátil. Pozadu to taky nešlo a nakonec nám spadl na zem. Ležel na chodbě a táta říkal, tak, a je hotovo. Jak ho zvednout? Jsou to skoro dva metráky. Tak jsem složila deku, tu jsme dali pod něj a s tátou jsme ho takovými skoky dotáhli k posteli. On nám musel pomoc aspoň lokty. Ale jak na záchod, se nevyřešilo. Nakonec jsem záchod vyrobila pomocí vyřazené židle...“

Jak Tomáše dopravujete k doktorům?
Tatínek: „Když jel Tomáš do Pelhřimova do nemocnice, tak mu pomáhalo pět hasičů a byli rádi, že ho zmohli. Pět jich bylo! A byli umordovaný jak psi. Když potřeboval Tomáš dolů nebo z nemocnice zpátky, muselo přijet hasičské auto.“

Myslíte si, že rodiče jinak postižených to mají snazší?
Maminka: „Není to jednoduché. Ona je spousta postižených, já vím, nejsme sami. Ale oč to mají jednodušší, když mohou toho člověka vzít na záda nebo do náručí.“

Jak to zvládáte psychicky?
Maminka: „Taky jsem z toho byla v nemocnici. Pan doktor chtěl volat »rychlou«, a já říkám: To přece nemůžete! Já musím domů, mám tu Tomáše a táta neví, jak mu dávat léky. Tak mi doktor dal nějaké prášky a pustil mě na hodinu domů. Potom přijela sanita a odvezli mě do nemocnice. Byla jsem na pokraji sil. To víte, stres a vyčerpání.“

Co vás potěší?
Maminka: „On mi říká »maměnko«. Maměnko, já tě mám rád. Já mu dávám prášky a on mně poděkuje.“

Co podle vás Tomášovi nejvíc ublížilo?
Tatínek: „Největší chyba byla, když se vyboural na kole. V nemocnici mu dali na tu kyčli slabý šroub. Sešroubovali mu to, ještě neudělal ani krok, pohnul se na posteli a ten šroub mu vylétl. Musel do Prahy na Bulovku. Je znovu sešroubovaný, proto tu nohu vůbec nepokrčí. A v Pelhřimově mu přeřízli ještě nějaký nervy a noha mu spadla.“

Kolik bere Tomáš prášků?
Tatínek: „Dvanáct léků každý den. Ráno, v poledne a večer. Na něco to pomáhá, a na něco to třeba škodí.“

Vzhledem k Tomášovu handicapu nemáte zrovna vhodné bydlení. Bydlíte v domě bez výtahu. Dostali jste už nabídku na náhradní bydlení?
Maminka: „Dneska nám přišla poštou nabídka do Humpolce do Komenského ulice do bytu 1+1. To nepřipadá v úvahu. Máme dostat vozík a to bychom se tam nehnuli.“
Tatínek: „To bychom tam dali tu postel a my bychom museli spát před vchodem. Je to menší než tenhle byt.“

Stěhovali byste se do jiného města, kdyby tam bylo vhodné bydlení?
Maminka: „Dcera má dvě malé děti, a končí jí mateřská dovolená. Taky určitě bude potřebovat, abych jí někdy pomohla. Jinak by nám to bylo jedno, ale máme tady vnoučata. Někdy je hlídám, když je potřeba.“

Žádné výhody

Tomáš Pustina je nejen největším Čechem, ale jistě i jedním z nejskromnějších. Speciálně vyrobená postel, speciální železné křeslo, které udrží jeho hmotnost, a sprchový kout místo vany, do které se nevešel. To jsou všechna tři privilegia nejvyššího Čecha. Všechno se mu líbí a všechno by ho bavilo. Miluje společnost a legraci. Jediné, co nemá rád, je černá barva a čočka.

Diagnóza

Tomáš měl v podvěsku mozkovém nezhoubný nádor, který produkoval nadměrné množství růstového hormonu a Tomáš nemohl přestat růst. Lékaři mu proto operovali mozek a nádor odstranili. Tomášovi se vrací nálada, ale sužují ho další zdravotní komplikace spojené s prodělanou operací kyčle.

Budoucnost a naděje

Rodina Pustinových žije v prvním patře bez výtahu v bytě 2+1 v Rozkoši u Humpolce. Před Tomášovou operací maminka při vyřizování elektrického vozíku, zdravotní postele nebo speciálně upraveného auta dostávala jedno zamítnutí žádosti za druhým. Poté, co se o nelehký život nejvyššího Čecha začala zajímat média, se začaly věci alespoň trochu hýbat.

Vyjádření zástupce města Humpolce: Děláme, co můžeme!

Zajímá vás, jak to skutečně vypadá s optimálním bydlením pro Tomáše Pustinu? Redaktoři Nedělního Aha! se to pokusili zjistit přímo od představitelů města Humpolce. Od zástupce města, který důrazně trval na tom, že si nepřeje být jmenován, jsme se dozvěděli, že město disponuje dvěma domy, kam by mohlo Pustinovy případně přestěhovat. Domluva s Pustinovými, podle vyjádření zástupce města, zněla tak, že Pustinovým nabídnou každý byt, který se uvolní, a podle toho postupují. Dosud se žádný vhodný byt neuvolnil, nezbývá tedy nic jiného než čekat. Poté bylo našim redaktorům sděleno, že pro další informace si mají zavolat později. Telefon už ale prý nikdo nezvedal…

Tomáš mýma očima

Přijela jsem do Rozkoše u Humpolce s malými obavami, že obtěžuji Tomáše v jeho rekonvalescenci. Ty se ovšem rozplynuly už ve chvíli, kdy jsme se s kolegou usadili, dostali jsme kafíčko a největší Čech se na nás usmál, protože má velmi rád návštěvy. Širší úsměv jsem opravdu ještě neviděla. Především mě strašně dojala Tomášova skromnost. Na nic si nestěžuje, a přesto si nemůže zajít ani na pivo s kamarády, aniž by ho ze schodů museli snést hasiči. Všechno by ho bavilo, ale jeho svět se omezuje pouze na prostor malého pokoje, ve kterém tráví už skoro rok ve společnosti své nezdolné maminky, tatínka a kocoura Cipíska. Trpí bolestmi a zase si nestěžuje, jen hezky poděkuje mamince, která mu denně podává velké množství léků. Jediné, co se ho opravdu dotklo, byl článek, který tvrdil, že umírá. Zkuste si přestavit, jak by váš život vypadal, kdyby se svět okolo vás zmenšil na jednu malou místnost a každý pohyb znamenal boj. Možná se potom nebudete na Tomáše Pustinu dívat jako na smutného rekordmana, ale jako na člověka, kterému budete chtít jakkoliv zlepšit život.

Denisa Dubničová redaktorka Nedělního Aha!

Pomoc pro Tomáše
Sbírka na elektrický vozík
Číslo účtu: 000000-0712253399/0800
Číslo rozhodnutí KUJI 70596/2007, 45/2007 - OE ze dne 22. 10. 2007
Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.