Badatel Jaroslav Ulrich (90): Strach o život. Utekl z oprátky »lesnímu vrahovi«!
6 fotografií
Letos v říjnu tomu bylo právě čtrnáct let, co v Nedělním Aha! vyšel příběh mladé učitelky, která byla na počátku minulého století zavražděna na lesní cestě poblíž středočeské Pozdně. Její osud nám tehdy vylíčil místní rodák a kronikář Jaroslav Ulrich (90), který ale za svůj příspěvek málem zaplatil životem.
Teprve před několika dny jsme se s odstupem času a zcela náhodou dozvěděli, že krátce po zveřejnění příběhu se místní kronikář ocitl v hledáčku nechvalně proslulého »Lesního vraha« Viktora Kalivody (†33). Inspiroval jej článek a vypravěče, pana Ulricha, chtěl zabít na místě, kde už k jedné vraždě došlo. Pro úchyla symbolické...
Zavražděn měl být právě u pomníčku mladé učitelky Ludmily Volfové, o jejímž tragickém příběhu v Nedělním Aha! vyprávěl a který byl díky jeho iniciativě opraven. Stát se tak mělo jen několik týdnů po vydání článku, na podzim roku 2005. V době, kdy se v okolí pohyboval dosud nedopadený vrah.
Na schůzku
se nedostavil
Jednoho dne panu Ulrichovi zazvonil telefon a člověk, který mu volal, se představil jako Josef Klíma z televize. „Sdělil mi, že si přečetl článek o zavražděné učitelce, ale její pomníček, o kterém jsem tam mluvil, nemohl najít. Jestli bych byl tak hodný a sešel se s ním. Že by přijel v sobotu v půl druhé do Pozdně, abych mu to místo ukázal,“ vzpomíná na osudný den Ulrich.
Jelikož se jmenovaným novinářem předtím už dvakrát hovořil, okamžitě podle hlasu poznal, že se o Josefa Klímu nejedná. Volajícímu to také ihned oznámil a zároveň se zeptal, kdo vlastně ve skutečnosti je? Dotyčný zdůvodnil změnu hlasu nastuzením. „Dál trval na schůzce a sdělil mi, že určitě přijede a zda se mnou může počítat. Řekl jsem mu, že si to moc rozmyslím, a tím náš hovor skončil.“
Kalivodu znal osobně
S podivným hovorem se svěřil manželce, která mu setkání rozmlouvala. Dozvěděl se, že nějaký podezřelý člověk se již několikrát před tím potuloval v okolí a podle očitých svědků i u jejich pole. Požádal proto jednoho známého, aby ve smluvený čas pozoroval místo setkání z bezpečné vzdálenosti z auta. „Jak jsme předpokládali, o Josefa Klímu se nejednalo. Byl to skutečně Viktor Kalivoda, kterého jsem mimochodem přijímal pár let předtím na brigádu do Baterie Slaný,“ dodává dnes devadesátiletý Jaroslav Ulrich, který se tenkrát zřejmě podruhé narodil.
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!
6 fotografií
