Manželé Hubáčkovi z Uherského Hradiště: 60 let spolu!

Už jako školačka dívka hezky fotografovala. Jednou v nedaleké obci fotila svatbu. „Ferda na ní byl za mládence. Mně se líbil a já jemu taky. Nechal svatební družku družkou a za chvíli mě držel okolo ramen,“ vzpomíná paní Růžena. Rodiče se o nich dozvěděli, když někdo žaloval, že se vodí za ruce. Obě rodiny, které žily v Březolupech na Uherskohradišťsku, se ale dobře znaly a vztah tolerovaly.

„Byla to láska jako trám. Já jsem ji znal od malička. Když jí bylo pět měsíců, dal jsem jí v kočárku bonbon a málem ji udusil,“ směje se dnes Ferdinand Hubáček. Chodili spolu dva roky. „Když mi bylo 16,5 roku, byla 24. října 1959 svatba. Na úřadě i v kostele. Byla jsem ve třetím měsíci. Museli jsme proto vyřizovat kvůli mé nezletilosti povolení k sňatku. Většina lidí okolo tvrdila, že nám to nemůže vydržet, a vidíte, vydrželo,“ přiblížila.

Moudra od babičky
Manželům se narodila dcera a za čtyři roky syn. „Bydleli jsme u rodičů. S dcerou mi hodně pomáhala moje babička. Předávala mi zkušenosti. Pro mě to bylo náročné. Na mateřské jsem byla jen čtyři měsíce. Doučila jsem se mechaničkou palubních přístrojů. V roce 1965 jsme se pak přestěhovali do bytu v Uherském Hradišti,“ řekla. Její muž zpočátku pracoval jako lesník-technik. Později si dodělal školy včetně Palackého univerzity v Olomouci a učil na základních i středních školách.

Výročí na radnici
Manželé si diamantovou svatbu připomenuli na uherskohradišťské radnici. „Vážím si na něm, že mě má pořád rád, je tolerantní, nikdy jsme si nelhali a taky, že je chytrý,“ svěřila se Aha! nevěsta. „Já u ní obdivuji pracovitost, péči o rodinu, stálý zájem o fotografování, zvládá i
počítač,“ doplnil ženich.

A proč vydrželi?
Nejdůležitější je podle dvojice tolerance a důvěra. „Klidně bychom se mohli sedmkrát týdně rozvádět kvůli hloupostem. Ale člověk musí ledacos odpustit a vše si hned vysvětlit. I když jsme se pohádali, večer jsme už byli usmíření. A vždy jsme si byli vzájemnou oporou,“ shodli se.