Osudem zkoušená Eva z Olomouce: Medaile z vozíčku!
Část dětství prožila v dětském domově, v devíti letech jí našli nádor na plicích, pak přišla o ledvinu. Útrapám ale nebyl konec, Eva Kacanu (54) z Olomouce si v posledním ročníku studia filozofie na vysoké škole vyjela do Orlických hor. Na sjezdovce do ní zezadu napálil lyžař. Skončila na vozíčku. Přesto je zlatou koulařkou Česka.
„Měla jsem zlomený pátý a šestý obratel. Úlomky poškodily míchu a nohy přestaly fungovat. Dva roky jsem strávila ve špitálech a rehabilitačních zařízeních. Se zdravotními problémy se potýkám stále,“ popisuje Aha! Eva, která je dcerou řeckých rodičů, kteří přišli v 50. letech do Československa. Maminka jí brzo zemřela, s bratrem je vychovával tatínek. Ten byl však na půl těla ochrnutý, a tak načas skončili v dětském domově.
Přišla o ledvinu
Když Eva chodila do čtvrté třídy, udělal se jí v plicích nádor. Naštěstí nezhoubný. Zabojovala a vyléčila se. V 18 letech pak přišla o ledvinu, měla s ní problémy od dětství a už nešla zachránit. Nesnáze překonala, jako by to byla předzvěst jejích budoucích úspěchů. Kromě jiných, je paralympijskou vítězkou z Pekingu a stříbrnoumedailistkou z Atén.
Problém byt
Po úrazu a dlouhé léčbě a rehabilitaci následovalo martyrium s bytem. Potřebovala bezbariérový. „Neměl se kdo o mě postarat. Na sociálce se domnívali, že řešením je ústav. To jsem odmítla. Byl to boj s větrnými mlýny,“ pokračovala. Bila se dál, až se nakonec v září 1999 nastěhovala do nového bezbariérového domova.
Je nejlepší
I přes životní strasti nerezignovala. Naopak, začala makat a v roce 2000 se dostala do české reprezentace v atletice na vozíku. Dodnes nás reprezentuje a sbírá medaile ve vrhu koulí. „Z paraolympiády v Aténách jsem v roce 2004 přivezla stříbro, čtyři roky nato z Pekingu zlato a udělala jsem světový rekord – 6.73 metru,“ vzpomínala. Je mistryní i vicemistryní světa, Evropy, vítězka světových her. České tituly ani nezmiňuje.
Žít naplno
Její krédo je Žít a nepoddávat se. Žít naplno každý den. „Vše jde, když se chce. Někdy je to těžké. Často si člověk nabije nos. Někdo ho podrazí, vrazí kudlu do zad, ale musí se zvednout a jít dál. Čerpat z toho krásného. Například z úžasného přátelství. Jsme tu jen chvíli. Vím, o čem mluvím. Už párkrát jsem byla na pokraji smrti,“ konstatovala.
Co Eva dělá?
Pracuje na Fakultě tělesné kultury a sportu Univerzity Palackého v Olomouci jako metodik pro sport zdravotně postižených. „Snažíme se, aby děti s postižením nebyly vylučovány z tělesných aktivit. Je jednoduché říkat – ono to nejde,“ přiblížila.
