Život pod dozorem »Velkého bratra«: Co vše se o vás ví?!

Jak moc jsme vlastně v současné době sledováni?
„Prakticky absolutně. Největší podíl na tom má samozřejmě internet. Sledovaní ale můžeme být i tehdy, nejsme-li k internetu připojeni. Vezměme si například chytré telefony, které pomocí GPS neustále zaznamenávají naši polohu a v telefonu ji ukládají, nebo městské kamerové systémy.“

Předpokládám, že zrovna ty kamery jsou dnes už na každém rohu...
„U nás ne. Například v Praze dodnes není kamerový systém úplně sjednocen. Ale teď je tu otázka, jestli vůbec chceme chodit po ulicích, kde nejsou kamery. Pokud jste mladá, fyzicky zdatná, tak ano, zřejmě budete preferovat svobodu. Ale pro osmdesátiletou babičku, která si jen s velkou námahou dojde na nákup, bude prioritou bezpečí. A vím o řadě případů, kdy kamerové systémy takovým babičkám zachránily kabelku, neřku-li život.“

Ale záznamy, které pouliční kamery pořizují, se dají i zneužít, ne?
„Všechna data se dají zneužít. Ale nemyslím si, že by v tomto ohledu představovaly to největší riziko kamery.“

A co tedy?
„Ty ostatní chytré technologie, počítače, mobily... To jejich prostřednictvím zanecháváme v kyberprostoru poměrně věrohodný obraz svého reálného života.“

Jaká data o nás konkrétně kolují na internetu?
„To záleží na tom, jakým způsobem technologie používáte. Jen si představte, co všechno bychom se o takovém průměrném uživateli dozvěděli, kdybychom vyhodnotili jeho e-mailovou komunikaci za posledních pět let. Pak přidáváte spoustu informací a fotografie na sociální sítě. Řada lidí si třeba mobilem fotí své lékařské zprávy, daňová přiznání, a neuvědomuje si, že chytré telefony musejí i tato data taky někam ukládat... A profilujete se samozřejmě i tím, co vyhledáváte na internetu.“

Kde jsou všechny tyto informace uloženy?
„Na serverech velkých technologických společností z USA. A to je velký problém Evropy. Nemáme žádnou vlastní internetovou službu nebo software. Jsme v tomto ohledu závislí na Spojených státech amerických.“

K čemu firmám naše data slouží?
„K prodeji cílené reklamy. Ono je to složitější. Na jednu stranu jsme všichni závislí na internetu a využíváme všechny výhody, které nám nabízí, na druhou stranu za tuto službu neplatíme. A nějak se to zafinancovat musí. Čili platíme svými osobními daty.“

Celý rozhovor a další informace k tématu najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.