Silvestr narozen na Silvestra: Dnes uplynulo 130 let od narození generála Bláhy!
5 fotografií
Měl snad originální rodiče? Nebo spíš škodolibého tatínka, který chtěl do budoucna ušetřit při nákupu dárků, když vymyslel synovi jmeniny shodné s narozeninami? Divizní generál Silvestr Bláha (†58) se narodil 31. prosince 1887, je to právě 130 let. Výjimečný čestný chlap, legionář, výborný stratég i vojenský teoretik. Avšak také rebel a kritik. Byl přednostou vojenské kanceláře prezidentů Masaryka i Beneše.
Původně vystudoval na ČVUT stavařinu, jako inženýr působil ve státním zájmu v Dalmácii. Vypukla první světová válka a on narukoval k dělostřelcům. V pevnostním praporu v Přemyšlu ovšem padl v roce 1915 do ruského zajetí. Po dvou letech vstoupil do československého vojska na Rusi, pak odjel s transportem dobrovolníků k československým legiím do Francie. Odtud byl vyslán bojovat na Těšínsko a následně na Slovensko, kde sklízel četné vojenské úspěchy při bojích s Poláky a Maďary. V roce 1919 se stal vojenským atašé ve Francii, Belgii a Švýcarsku. V 41 letech získal Bláha post přednosty Masarykovy prezidentské kanceláře. Publikoval, vytvářel vojenské učebnice.
V roce 1927 plukovník Bláha úspěšně ukončil kurz pro vyšší velitele při Válečné škole v Praze. Její velitel, francouzský generál Le Blévac, tehdy v posudku uvedl, že je „velmi vážný důstojník, velmi pracovitý a velmi snaživý, aby své vojenské znalosti zdokonalil. Má znamenité pozoruhodné znalosti o všeobecné taktice a o taktice zbraní. Má posudek a rozhodnutí jak na mapě, tak i v terénu. Je pružného ducha, jehož snadno lze přesvědčiti danými argumenty. Bude zajisté velmi dobrým velitelem brigády a později výborným velitelem divize.“
Jako vojenský teoretik Silvestr Bláha upozorňoval na nedostatky armády, byl vizionářem, když tvrdil, že válka se vede průmyslem, a ne lidmi. Už zkraje 30. let bezpečně věděl, že nebezpečí naší zemi nehrozí z Maďarska, ale od Němců. „Miliarda na obranu se využila u nás neekonomicky, nemáme připraveno velitelství pro případ války,“ apeloval na připravenost a pranýřoval amatérské poměry. Rozpoznal nebezpečí nacismu. Propagoval opevnění země, byl jedním z konstruktérů obranné linie. „Bez řádného obranného valu ohrozíme republiku, jsme pro ni jako velení takto nebezpeční.“
Pochopitelně sklízel velkou nevoli u militantně naladěných důstojníků. Jelikož nebyl původně voják, smýšlel v širších souvislostech a chápal spíše prezidenta Edvarda Beneše, který se coby diplomat zdráhal válčit; byl navíc zrazen spojenci. Bláha byl také po Mnichově 1938 vyzván k rezignaci. „Kolem 5. listopadu 1938 dostal jsem rozkaz ministerského předsedy generála Syrového, abych požádal za přeložení do výslužby. Bezdůvodně. Bylo zjevné, že moje penzionování je pol it ického rázu.“
Byl formálně převelen a ustaven velitelem 9. divize na Slovensku, ale požádal o superarbitraci. Po přezkoušení se vrátil na svůj post. Když začala válka, přihlásil se k odboji, byl ovšem pečlivě hlídán gestapem a měl omezené možnosti. „Nechtěl jsem uvrhnout do nebezpečí ostatní kolegy, jejich rodiny i podzemní organizace.“ Staral se tedy o blízké a rodiny odbojářů, zejména svých švagrů, leteckých es bratří Hamšíků. Chtěl také utéct, ale mizerný zdravotní stav mu v tom zabránil.
„Dostal jsem jako následek své dřívější operace těžké krvácení ze žaludku právě v době odcházení za hranice, které na měsíce podlomilo mou fyzickou sílu. Spokojili jsme se tedy v rodině s plánem, aby švagři, tři bratři letectva Hamšíci, odešli za hranice,“ uvedl po válce Bláha. Perforovaný žaludek, vředy a problémy se slinivkou a žlučníkem ho paralyzovaly. Bláha pak z domova komentoval pro Beneše do exilu vojenské operace, diskutovali odboj doma v protektorátu, byl i nadále Benešovým důvěrníkem a poradcem.
„Beneš ode mne dostával informace o osobnostech armády i politického života. Dodával jsem zprávy týkající se výroby ve Škodovce, Avii a dalších průmyslových podnicích.“ Byl zasvěcen do styků s parašutisty. „Měli jsme výhodu, že jsme za heydrichády pobývali na venkově a tam byli více užiteční než v Praze nebo exilu,“ shrnul muž, který neměl děti a jehož po dobu vyšší armádní kariéry sužovaly problémy se žaludkem. Během Pražského povstání se ale hlásil v hlavním městě.
„V dubnu 1945 dal jsem se k dispozici Národnímu výboru Praha XIX. na Hanspaulce přes generála Vedrala. Dříve jsem nemohl, v roce 1945 měl jsem znovu krvácení, jež mne upoutalo od února do dubna.“ V květnu už byl ale činný jako barikádník, velel na několika pražských barikádách, svojí strategickou erudicí minimalizoval ztráty na životech. Byl nenápadným hrdinou, bojovníkem proti nacismu i hlouposti, i aroganci armádních špiček. Varoval Beneše před nebezpečím ze strany pozdějšího kolaboranta Emanuela Moravce.
Po válce
Generál Bláha po 2. světové válce podal přihlášku o povolání do činné služby. V srpnu 1945 mu ale bylo sděleno, že »nebude navržen k povolání, ježto překročil věkovou hranici«. Na základě odvolání byl sice přijat do služby, avšak vzápětí byl dán do výslužby. Tento formální postup měl v dané době pro generála značný morální význam a v neposlední řadě i význam materiální. V armádě byl nicméně i po válce nevítaným. Rozkrýval vojenské praktiky pro Masaryka i Beneše, což se důstojnickým špičkám nelíbilo.
Jeho slavní stateční švagři
Kapitán Thimoteus Hamšík (†32) padl ve Francii ve vzdušném boji roku 1940 u Sedanu. Život podplukovníka Josefa Hamšíka (manžel sestry Bláhovy manželky se podílel na organizaci odchodu českých letců do zahraničí, byl dopaden gestapem a mučen) skončil v dubnu 1943 na německém popravišti v osmačtyřiceti letech. A poručík Jan Hamšík po nezdařeném přechodu hranice byl zatčen a vězněn do konce války.
Manželka Adéla
V odboji byla zapojena i generálova manželka Adéla (její sestra Eliška byla ženou letce Josefa Hamšíka). Pomáhala parašutistům, přičemž byla dvakrát zatčena a vyslýchána. Poprvé v roce 1941 zatklo ji gestapo a jen díky tučnému úplatku se dostala na svobodu. O dva roky později byla vězněna déle.
5 fotografií
