Musíte vědět! 18. listopadu 2017 • 12:00

»Nesmrtelný« kamikaze: Ne všichni jsme se chtěli obětovat!

Keíči Kuwahara se obětovat nechtěl. Dodnes na kamarády vzpomíná. (Foto ara)

4 fotografie

Naletět do lodi celým letadlem bylo přesnější než se trefovat střelami.

Piloty kamikaze vyprovázeli s velkou slávou.

Když se hovoří o Japonsku za druhé světové války, každému vytane fenomén kamikaze – sebevražedných pilotů, již se v duchu samurajské cti obětovali pro vlast. Mnozí skutečně chtěli, ale ne všichni letěli smrti vstříc dobrovolně, potvrzuje Keíči Kuwahara, jeden z poslední mužů letky.

Japonští generálové nepočítali s dlouhou válkou a letectvo přestávalo stíhat. Na podzim roku 1944 se proto začali uchylovat k zoufalým činům. Zformovali Zvláštní útočné jednotky zvané též kamikaze – »Božský vítr«. Tak se jmenoval tajfun, který ve 13. století zachránil Japonsko před invazí Kublaj-chánovy flotily. Teď doufali v podobný zázrak.
„Byl jsem svobodný a nic mě nedrželo.

Skutečně jsem upřímně věřil, že se mám obětovat ve prospěch Japonska,“ vzpomněl Osamu Jamada (94), jeden z »neúspěšných« kamikaze. „Ale kdo měl rodinu, musel to vidět jinak. Pro císaře se nás chtělo obětovat tak 60 až 70 procent,“ řekl japonské reportérce rádia BBC.

Dobrovolník z donucení

K té menšině patřil Keíči Kuwahara (91). Tehdy 18letý mladík akorát dokončil výcvik, když jeho letku rozpustili a přeřadili jej k sebevražedným pilotům. Odmítnout mohl – jenže by tak musel učinit před nastoupenou jednotkou. Tlak na čest byl takový, že z řady vystoupil jen málokdo.

Rok předtím Kuwahara ztratil otce, život matky a sestry závisel na jeho žoldu. „Nedokázal jsem se přesvědčit, že musím zemřít. Přišlo mi to bezúčelné. I kdyby Japonsko válku vyhrálo, má rodina by zemřela ve stoce, protože bych je nemohl živit.“
Nakonec měl štěstí.

A hned dvakrát. K sebevražedné misi vystartoval 4. května 1945 směr Okinawa, ale selhal mu motor a musel nouzově přistát. A technická závada překazila jeho start i o týden později. Cítil jak úlevu, tak strach ze zostuzení. Nazítří však byla jeho jednotka rozpuštěna. Doteď cítí svým způsobem vinu, že na rozdíl od kamarádů vyvázl živý. Každý rok jim proto nosí k památníku květiny.

Tisíce mrtvých

V sebevražedných misích zemřelo 3862 japonských pilotů, uspělo jich asi deset až dvacet procent. Potopili na padesát spojeneckých lodí, což není málo, klasické nálety tak přesné nebyly. Dodnes jde o spornou otázku. Zemřeli čestně, nebo je poslali na smrt cyničtí velitelé? A nejsou vlastně totéž co sebevražední teroristé?