Pilot Josef Kadlec po 35 letech nad kousky svého zničeného bombardéru: Přežil výbuch letadla... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Pilot Josef Kadlec po 35 letech nad kousky svého zničeného bombardéru: Přežil výbuch letadla...

Josef Kadlec na začátku 80. let, kdy se stala nehoda.
Josef Kadlec na začátku 80. let, kdy se stala nehoda. (Foto Aha! - Petr Podroužek)

Už je to víc než 35 let, co unikl o vlásek smrti. Bývalý armádní pilot Josef Kadlec (85), který nalétal přes 2700 hodin, si na okamžik havárie svého letounu pamatuje jako dnes. Zejména když jsme mu donesli fragmenty zničeného sovětského bombardéru Su-7 BM, které jsme našli přímo na místě nehody. Byli jsme tam, kde jeho stroj shořel…

Josef Kadlec:

narozen 22. srpna 1932

sloužil v Českých Budějovicích, Čáslavi a Náměšti nad Oslavou

byl mj. velitel roje, letovod letky, velitel letky, letecký dispečer

létal také na strojích MiG-15, Su-7 a L-29

v roce 1979 obdržel vyznamenání Zasloužilý vojenský letec

v roce 1983 skončil s létáním

nalétal 2700 hodin

od roku 1990 důchodce

Ano, ještě dnes se dají v přírodě dohledat části zničených letounů, které havarovaly dokonce ještě před druhou světovou válkou. Stovky takových míst zmapoval nadšenec Pavel Krejčí (38). Vydali jsme se společně pátrat nedaleko Brna po Kadlecově zničeném stroji. Poté jsme zajeli do Náměště nad Oslavou, kde pilot Josef Kadlec žije. Havárie se stala na hřebenu lesa nedaleko Omic u Brna s nadzvukovým bombardérem 7. ledna 1982 v 13.32.

Jeho první nehoda

První leteckou hrůzu si pilot 20. stíhacího bombardovacího pluku ale prožil už v roce 1976 se strojem Su-7 během nácviku akrobacie. Na závěr sestavy chtěl provést průlet nad letištní dráhou na zádech. „Ve výšce třicet metrů nad zemí se ale se mnou utrhlo sedadlo, dopadl jsem hlavou na kabinu a z rukou se mi vysmekla řídicí páka.

V tu chvíli byl přede mnou les vzdálený pouhých 200 metrů, a to při rychlosti 950 km/h. V sebezáchově jsem v kabině šmátral kolem sebe, až se mi podařilo rukou o knipl zavadit a letoun otočit. Nikdo to ale nevyšetřoval. Zodpovědný inženýr vše zapřel, prý se sedačka urvat nemohla. Měl strach přiznat chybu, aby ho nevyhodili,“ zavzpomínal na perné okamžiky Josef Kadlec.

Smrti do očí se Josef Kadlec podíval také ve zmiňovaném lednu 1982 po vzletu z brněnského letiště v Tuřanech. V tu dobu se létalo na dva programy. První, jednodušší, proběhl na stroji po jeho opravě.

Pilot s ním udělal ve vzduchu jen několik prvků a po jeho přistání letoun technici prohlédli a následně sundali přídavné nádrže s palivem. U druhého programu šlo o vzlétnutí do výšky až 19 kilometrů a při klesání bylo třeba dosáhnout rychlosti 2500 km/h, což by s přídavnými nádržemi nebylo reálné. K tomuto úkolu měli tehdy u pluku oprávnění jen dva piloti. Jedním z nich byl právě Josef Kadlec.

Viděl za sebou hořící ocas…

„Je fakt, že jsme z něj měli obavy, protože nikdo netušil, co to s letadlem udělá, když se takto rozpálí. Já tehdy testoval na druhý program stroj, který přišel po opravě přímo ze Sovětského svazu.“ Už krátce po startu se ale na palubní desce rozsvítila červená kontrolka, tzv. volské oko, signalizující, že je něco špatně. V 1500 metrech se potom v kabině ozval nezvyklý hukot motoru. „Toto Su-7 mělo výjimečně zabudovaný periskop, takže jsem zahlédl za sebou šest kilometrů dlouhý kouř z roztaveného kovu. Poté začal stroj klesat a ve výšce 500 metrů se stal zcela neovladatelným. S řídicí pákou nešlo vůbec pohnout. Přitom pět kilometrů přede mnou ležela obec Zbýšov. Pokud by hořící letadlo spadlo později, neměl jsem šanci tragédii zabránit.“

Let včetně startu trval pouhé 2 minuty a 29 vteřin. Josef Kadlec se katapultoval 20 metrů nad sněhem pokrytou zmrzlou zemí ve chvíli, kdy pod ním stroj vybuchl a následná tlaková vlna ho i s padákem unášela dál.

Katapultáž

„Jinak by to špatně dopadlo. Neznám případ, že by se někdo v takové výšce a při rychlosti letadla 2500 km/h úspěšně vystřelil. Brzy mě však pojala další hrůza, neboť jsem s padákem mířil přímo na skalní stěnu. Pomyslel jsem si, že tady už definitivně končím. Vítr byl ale naštěstí tak silný, že mě zanesl až na pole, kde dva zemědělci zrovna vyváželi fekálie. Jeden odběhl zavolat na letiště, protože v záchranném pilotově balíčku připevněném k padáku s léky, konzervami, pistolemi nechyběla sice i radiostanice, jenže tehdy byla »hluchá«.

Na řídicí věži totiž neměli zapnutou protistanici! Esenbáci mě potom odvezli na jejich stanici, kam si pro mě přijel doktor. Při cestě do nemocnice jsme se potom zastavili v první hospodě. Štamgasti mi sice nabízeli frťany, ale musel jsem na vyšetření, takže o požití alkoholu nemohla být ani řeč. Dal jsem si aspoň kávu. Později se přišlo na to, že letadlo začalo hořet, protože na něm praskla nádrž paliva. Občas jsem si řekl, že bych se na místo nehody podíval, ale už k tomu nedošlo.“

Třetí nehoda…

Namále měl Josef Kadlec i krátce po této nehodě jako instruktor s pilotem, se kterým nacvičovali nízkou letovou zónu na zádech nad Mušovskými jezery. Ocasní plochou se takřka dotýkali hladiny. „Najednou jsem ucítil hroznou ránu. Po bočních sklech tekla krev. Trefili jsme husu. Měli jsme aspoň štěstí v tom, že vletěla do předního silného skla. Kdyby skončila v motoru, tak jsme to už měli za sebou.“
O svůj život se Josef Kadlec prý nikdy nebál, ale z náročnějších letů měl respekt.



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.