Baletní mistr Vlastimil Harapes: Operaci kyčle jsem neodkládal ani o den!
Je tři týdny po výměně kyčle. Baletní mistr Vlastimil Harapes (70) před lékaři nijak nekličkuje. V minulosti se mu otálení nevyplatilo – ochrnutou ruku musel dlouho rozcvičovat. Pro operaci kyčle tak zvolil první možný termín, ale neoddaloval ji zbytečně i proto, že nehodlal dál snášet bolest. Zatím rehabilituje, chystá se do lázní, ale už nemá stání. „Čekají mě nejen v Semaforu,“ vysvětluje.
Jak jste zjistil, že máte artrózu?
Nevěděl jsem to. Naopak jsem šel za fyzioterapeutem, profesorem Pavlem Kolářem, a doufal, že mě té bolesti v noze zbaví. Bohužel se tak nestalo. Po rentgenu profesor zjistil, že jde o artrózu a že ji vyřeší jedině operace.
Neměl jste ze zákroku obavy?
Ani ne. Když mi po vyšetření řekl primář Petr Chládek z vršovické nemocnice, kterého mi Kolář doporučil, že ze čtyř stupňů artrózy jsem už na třetím, bylo v podstatě rozhodnuto. Časem a prodlužováním řešení to už přece mohlo být jedině horší.
Jakou metodu pan primář zvolil?
Přesně tu, kvůli které jel Karel Gott v roce 2005 do Mnichova. Lékaři o ní říkají, že operují zepředu. Nyní se už tímto způsobem pracuje naštěstí i v Čechách. Je prý šetrnější a pacient je na sále kratší dobu.
Myslíte, že je artróza následkem vašeho celoživotního tančení?
Určitě, všechno se to postupně nasčítalo. A k tomu se ještě přidávají dědičné dispozice a podobně. Prostě před tím neutečete. Člověk se hlavně nesmí litovat. Ano, bolelo to, ale před tím se neschováte, musí se to řešit. Pokud možno rychle.
Používal jste nějaké zázračné mastičky nebo prášky?
Nic zvláštního, snad jsem si v nejhorším vzal pár prášků na bolest. Nerad užívám léky.
Jste asi na bolest zvyklý. Tanec sice vypadá krásně, ale je to zřejmě těžká řehole.
Jednou mi při tancování praskly oba halluxy, což jsou klouby u palců u nohou. Nepředstavitelná bolest. Kolega říkával, že to bolí, jako když vás vezmou srpem přes koule. Vy si to jako žena asi nedovedete představit.
Nedovedu… Předpokládám, že jste představení nedotančil.
Ale dotančil. I přes tu strašnou bolest. Musel jsem. Neumím si představit, že bych poslal diváky, kteří se těšili na Labutí jezero, domů.
Jste velice činorodý, nemáte teď dlouhou chvíli?
V nemocnici v pražských Vršovicích, kde mě doktor Chládek operoval, jsem si přečetl detektivku Ten, kdo tě miloval, kterou mi s věnováním dala má oblíbená režisérka a kamarádka Marie Poledňáková. Přitom se sama potýká s následky mrtvice. Je to její zatím poslední kniha, líbila se mi. A nyní jsem už dva týdny v rehabilitačním ústavu v Berouně, kde mě nenechají, abych se nudil.
Jak dlouho tam budete?
Primář Ondřej Horáček, který je mimo jiné příbuzný kandidáta na prezidenta Michala Horáčka, slíbil, že 20. května Beroun opustím. O tři dny později mě čekají v Lázních Bělohrad. Tak uvidíme. Rád bych se co nejdřív vrátil do Semaforu, kde hraju ve dvou představeních. Taky jsem uměleckým šéfem Mezinárodní konzervatoře Praha. I tam mě čekají povinnosti.
Kyčel není jediný váš zdravotní problém. V roce 2008 jste podstoupil operaci páteře.
Tehdy mi ze dne na den ochrnula pravá ruka. Sesedly se mi ploténky a začaly tlačit na nerv.
Pamatuju si, že se docent Jiří Chrobok trochu zlobil, že jste přišel pozdě.
Podcenil jsem to, myslel jsem, že to třeba přejde samo. Ruka ale už byla ochrnutá v lokti i v rameni. Dneska vím, že jsem měl lékaře navštívit dřív, protože se mi tím otálením o dost prodloužila rehabilitace. Na několik měsíců. Kaju se. Ale poučil jsem se, jak vidíte. V případě kyčle jsem opravdu neváhal ani den.
