Srovnání cen v Evropě lichotí Česku: Co kupujeme levněji a co dráž?

Jak ukázal přehled, v němž statistici porovnávali takzvaný index cenové hladiny, naše ceny jsou levnější než třeba v Německu či Francii, ale většinou zaplatí víc třeba i Slováci. Přitom není asi zvlášť pro Čechy velkým překvapením, že rájem levných potravin je Polsko a naopak nejdražší je zahnat hlad v severských zemích, obzvláště pak v Dánsku. V Česku jsou pak na tom dobře nejen milovníci pečiva, masa či zeleniny, které jsou cenově o čtvrtinu níž než je průměr EU, ale hlavně milovníci alkoholu a cigaret.

Pokud jde o pivo či panáky, jsou naše ceny o pětinu níž než je průměr a můžeme jen politovat Iry, kteří si připlácí třičtvrtiny nad průměr. Co je to ale proti kuřákům v Británii! Ti musí za svůj zlozvyk dát víc než dvakrát tolik, co průměrný Evropan. To ti čeští naopak »hřebíčky do rakve« nakupují o třetinu levněji. Nutno ale k tomuto statistickému porovnání nutno dodat, že tyto indexy cenové hladiny vůbec neberou na zřetel, kolik lidé v jednolivých zemích najdou na svých výplatních páskách.
Analytik Petr Havel vysvětluje:
Proč jsou u nás ryby tak drahé?
 „Jde o problém struktury nabídky našich sladkovodních ryb. Ryby jsou do jisté míry vzácné. Spotřebiteli se přes obchodní sítě v podstatě nedostanou, jediné dvě příležitosti jsou při jarních výlovech rybníků, a zejména pak při podzimních výlovech, kdy se ryby prodávají přímo na hrázi. Jinak nabídka u nás není on-line a není celoroční. Co je vzácné a čeho je málo, to je také drahé.“

Proč Slováci platí za leccos víc než my?
„Mají nižší efektivitu. Už na začátku je surovina k výrobě dražší. Pak je tu otázka efektivity zpracovatelského průmyslu, tedy tam, kde už se z té suroviny vyrábí. V tom ani my nejsme nějaké světové jedničky, ale Slováci jsou na tom ještě hůř. Výsledkem toho je, že mají relativně drahé vlastní potraviny, a když se pořád řeší potravinová soběstačnost, tak Slováci bojují s těmi dovozy ještě více, než my.
Máme čekat zdražování?
„Na sklonku loňského roku oživily ceny vepřového masa, což je pro nás klíčová komodita. Po skoro dvouletém propadu se zastavily ceny mléka, další klíčové komodity. Tam už k oživení cen suroviny došlo, to už se projevilo i na pultech obchodů. Pokud bych měl odhadovat vývoj, řekl bych, že ceny potravin téměř ve všech segmentech porostou. Jednak dlouhou dobu stagnovaly, a také politika státu – zvyšování mezd, různých sociálních přídavků atd. – vpustila mezi lidi víc peněz. Když mají k dispozici více finančních prostředků, tak to utratí. A tato politika vytváří podmínky, aby ceny rostly.“