Letušky ve vzduchu odrodily pasažérku!
Když čínský kapitán krátce před čtvrteční půlnocí odstartoval s letadlem, zdaleka netušil, že z něj vystupovat bude i jeden pasažér, který v Tchaj-peji nenastoupil... Že se na palubě narodí miminko!
Z letu do Los Angeles, který měl trvat 19 hodin, uběhlo šest hodin – právě se tedy nacházeli uprostřed ničeho nad nekonečným Pacifikem – když si mladá pasažérka přivolala letušku se slovy: „Obávám se, že mi právě odešla plodová voda...“ Byla přitom teprve ve 32. týdnu, děťátko mělo tedy ještě dva měsíce čas! Pilot tedy vyhledal v mapách nejbližší letiště – Anchorage na Aljašce a pořádal o změnu kurzu a povolení přistát. Cesta ale byla pořád příliš dlouhá (3,5 hodiny letu) – než se tam dostali, byla maličká holčička už půl hodiny na světě!
Letušky posloužily jako porodní asistentky, úlohy porodníka se pak ujala lékařka Angelica Zen, která se šťastnou shodou náhod vracela s manželem z líbánek na Bali. „Jsem pediatr, ale ne porodník. Zažila jsem to poprvé v životě a jsem šťastná, jak to dopadlo,“ svěřila se. Jakmile se totiž uprostřed hrobového ticha, které se mezi napjatými cestujícími rozhostilo, ozval dětský pláč, vypukl bouřlivý aplaus!
Američanka, nebo Číňanka?
Tchajwanku rodí v čínském letadle nad Pacifikem na cestě do USA. Jakou národnost a jakou státní příslušnost bude mít její dcera? Ufff, lehčí úloha by nebyla? Tento problém je totiž stejně starý jako letectví samo...
Paluby letadel se v zásadě považují za výsostná území zemí, v nichž jsou registrovány, v tomto případě Číny. USA ovšem uznávají tzv. Ius Soli, čili právo místa, podle něhož dítě nabývá státní občanství toho státu, na jehož území se narodilo. Aby byla malá Američankou, musela by se narodit ve vzdálenosti do 22 km od americké pevniny, což se nejspíš nestalo. Nakonec ale stejně rozhodující bude, co holčičce v Anchorage vpíší do rodného listu...
