Zapomenutá hrůza v Ploštině: Před 70 lety upálili nacisté na Moravě 24 lidí zaživa!
4 fotografie
Přestože do konce druhé světové války chybělo už jen pár desítek hodin, na východě Moravy ještě pocítili nacistický teror. Bezvýchodná situace, zloba a nenávist vůči partyzánskému odporu dosáhla u fašistů před 70 lety na Valašsku svého vrcholu.
Partyzáni z jednotky Jana Žižky, pod vedením majora Murzina, si zvolili za svoji základnu osadu Ploština a její okolí. Na jaře roku 1945 pronikli do oddílu Oldřich Baťa a František Machů, kteří, za tučnou odměnu, zběhli ke gestapu. Krátce po jejich zradě se vydalo německé policejní komando SS, se speciální protipartyzánskou jednotkou ´Josef´, vypalovat a vraždit.
Hledání odbojářů, trestání a rabování usedlostí začalo 19. dubna 1945 na samotě Ryliska, kde pobývala tehdy i šestnáctiletá Božena Húšťová (85). „První partyzáni, kteří k nám přišli v listopadu 1944, byli parašutisté. Šlo o sedm mužů a dvě ženy. Měli u nás štáb,“ zavzpomínala pro Nedělní Aha! Božena Húšťová.
Rodinu Boženy Húšťové varovala osudný den před příchodem Němců partyzánská spojka. Bratr Boženy se rozhodl utéct, ale nacistům vletěl přímo do náruče. Poté byl odveden na Ploštinu. Jejich otce nacisté doma nenašli, neboť ráno odjel se svojí druhou dcerou do Vizovic k lékaři.
Miminko nepřežilo
Nevlastní matka Boženy měla při zátahu Němců osm dnů po porodu. Na miminko se přišla tehdy podívat i kamarádka Boženy. „Po přepadení nás mlátili, chtěli vědět, kde je otec. Viděla jsem, jak zkrvavenou matku odvedli pryč, přitom dítě držel jeden z Němců. Poprosila jsem ho, aby mi miminko dal a natáhla k němu ruce. Jenže jsem zezadu dostala hroznou ránu. Někdo nám řekl, abychom šly do domu něco zachránit. Z té hrůzy jsme si totiž ani nevšimly už hořící chalupy.“
Vzpomíná si dodnes na každý detail, co se dělo. Na šicím stroji popadla oblečky na miminko a z houpací kolébky peřinku. Ještě jednou se vrátila, ale to už nad hlavou slyšela hučet hořící trámy stropu. Sebrala bratrův zimní kabát, když chtěla jít ven, Němci jí zavřeli dveře před nosem a ona zůstala v hořícím domě. „Prosila jsem je, ať nás raději zastřelí, než zaživa upálí. Nakonec nás dostal ven největší vrah Ploštiny Tutter. Rozkázal nám ale, že musíme přijet do Vizovic, odkud je dovedeme k partyzánskému úkrytu. Na zámku jsme potkaly jen kuchařku. Poslala nás rychle pryč s tím, že gestapo sice v noci odjelo, ale ve škole je ještě skupina ´Josef´ a jak nás někdo pozná, bude zle. Moji nevlastní matku možná zachránil zrádce Machů. Oba byli totiž z Újezdu a ze vzdálené rodiny. Pomohl jí utéct i s chlapečkem. Neušli však ani 400 kroků, když miminko zemřelo. Nevlastní matka už nikdy ze života nic neměla,“ míní Božena Húšťová. 
Málo známá historie obětí heydrichiády: Ukrývali parašutisty v seně, nacisté…
Celý článek
Při dalším postupování sbírali Němci obyvatele vesnic všude, kde na ně narazili. Poté je odvlekli na Ploštinu a v domech zaživa upalovali. V deseti hořících staveních našlo smrt 23 mužů a jedna žena z Drnovic, Vysokého Pole, Tichova, Pozděchova a Lačnova.
Zachránil se v močůvce
„Němci mi na Ploštině upálili jednadvacetiletého bratra Františka. Byl to krásný kluk, vyučený číšník. V osudný den šli se strýcem, po sázení lesních stromků, domů na oběd. Němci je sebrali kousek před Vysokým Polem. Pořád vidím, když ho přivezli. Těla se těžko rozpoznávala, neboť byla po kolena a lokty upálená. Tři dny ležela jeho mrtvola doma na plachtě a sousedky se k němu chodily modlit,“ zavzpomínal pro Nedělní Aha! na sourozence Stanislav Machů (79), jehož rodina ale nemá se zrádcem stejného příjmení prý nic společného, stejně jako Oldřich Baťa se známým obuvníkem.
Zatímco bratra mu nacisté upálili, strýc Jan Machů se jako jediný zachránil. Vyskočil z okna na dvorek s tím, ať ho raději zastřelí. Všiml si však otevřeného chléva a schoval se v díře na močůvku. 
Chovatel králíků Hitler: O angoráky se starali hladoví vězni z koncentráků
Celý článek
Pohřeb
V pondělí 23. dubna, kdy se konal pohřeb obětí ploštinské tragédie na hřbitově v Újezdě, řádění Němců pokračovalo. V Prlově a okolí zabili 18 lidí. Druhého května 1945 vypálili Vařákovy paseky. Zde zahynuli čtyři lidé. Chybělo potom už jen málo a Valašsko dopadlo jako Lidice. Kdyby přijela Rudá armáda k Ploštině o pár dnů později, zřejmě by lehly popelem i další obce.
4 fotografie
