Stránský z Ordinace: Co říká, když po něm lidé chtějí diagnózu…
24 fotografií
Hraje vcelku sympatické doktory, nebo drsné vyšetřovatele. Se zbraní to Martin Stránský (48) umí. Střílení má totiž rád od dětství. I když rolí má za sebou bezpočet, stejně ho lidé spojují s jednou jedinou – s doktorem Otou Kovářem z Ordinace v růžové zahradě, kterého hraje přes šest let.
Martine, dokáže vás v Ordinaci ještě něco překvapit?
„To víte, že jo! Nedávno mi zase dali do pusy nějaký odborný termín, který byl ve scénáři přes dva řádky. Už jsem to tedy zase úspěšně zapomněl. (směje se) Ale dal jsem to. Občas mi vyrazí dech naši scénáristé. Jak se z fleku, vlastně lusknutím prstu, změní charakter člověka.“
Máte možnost do toho zasáhnout?
„Mám, řeknu to, ale je to jako když hrách na stěnu házíte! (směje se) K ničemu to není.“
Vzpomínáte, jak se vám zvýšila popularita, když jste v Ordinaci začal?
„Byla to exploze! Děkuji tomu, že jsem si tu svoji popularitu stavěl pomalu. Nebyla to žádná nárazovka typu SuperStar, kdy jste za týden enormně slavný. Díky tomu mě to nepoložilo. Byl jsem zvyklý, že se o mně píše novinách, nebo že mě někdo zastaví na ulici.“
Je něco, co vám na popularitě vadí?
„Třeba když jdete po ulici, lidi se o vás baví, jsou od vás metr a mají pocit, že je absolutně neslyšíte. Spousta lidí si taky neodpustí oslovení Pane doktore, nebo Pane primáři! Spojují mě s Otou Kovářem a nějak jim nedochází, že mám taky civilní jméno.“ (směje se)
A myslí si, že jste skutečný doktor?
„Stává se mi to. Je docela vtipný, když jdete po nákupním centru, proti vám rodinka, začne do sebe strkat, otec se nahrne před svoji smečku a je mu na obličeji vidět, že vůbec neví, co má dělat. Vzdálenost ubývá, míjíme se a on: Dobrý den, pane doktore! A šťastný vydechne, že to řekl.“ (směje se)
Jak na to reagujete?
„Někdy se směju a někdy jsem naštvaný. Záleží na tom, co jsem měl zrovna za den. Ale naštvaný bývám málokdy. Co opravdu nemám rád, to jsou takoví ti otlapkávači. Co vás chytí kolem ramen: Pojď sem, ty seš borec! V tomhle nejsem kontaktní. Chci mít kontakt s lidmi, který si já vyberu.“
A to nechápou…
„Ne. Většinou nejsou schopní pochopit, že televize není dvoucestná. Že oni mě znají, ale já je fakt ne. A taky nechápou, že třeba nemáte chuť na panáka. Když si ho s nimi dáte, jste alkoholik, když ne, tak se ofrňujete. Neřeším to, říkám, že jsem autem, nebo piju jen pivo.“
Chtěl po vás někdy někdo ošetření?
„Většinou jen ze srandy. Ale když se to stane, tak na všechno říkám, že to jsou zaražený prdy. Ať si udělají pár dřepů, a že je to přejde.“ (směje se)
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
24 fotografií
