Jan Šťastný (50): Přiznání, jak dopadl po konci v Ordinaci!

Smrt primáře Dalibora Frynty oplakala nejedna divačka Ordinace v růžové zahradě 2. Co se od té doby změnilo v životě Jana Šťastného (50)? Je stále šťastně ženatý s herečkou a režisérkou Barborou Petrovou (30), s níž se seznámil díky »Růžovce«. Oba dokonce uvažují o tom, že by svému dnes už pětiletému synovi Ondřejovi pořídili sestřičku nebo bratříčka. V otevřeném rozhovoru pro deník Aha! herec promluvil také o jedné své nebezpečné lásce a jednom nesplněném životním snu.
Je pravda, že vás v Ordinaci nechali zemřít omylem?
„Je. Tvůrci chtěli, aby primář Frynta bojoval s nějakou zákeřnou nemocí, aby to bylo dramatičtější. Ale neměl umřít! Scenáristé mi naordinovali nemalobuněčný karcinom plic. Jenže asi po měsíci vyrukovali odborní poradci s tím, že tahle diagnóza se nedá přežít! Alespoň to rozepsali tak, že jsem bojoval asi tři čtvrtě roku, než jsem rakovině podlehl.“
Bylo vám to líto?
„To víte, že bylo! A myslím, že i divákům... Ještě dnes mě zastavují na ulici a říkají, že si primář Frynta nezasloužil tak smutný konec.“
„Dá se to tak říct. V Ordinaci jsem byl pět let. To byla docela dlouhá doba. Chodil jsem tam jako domů a přirostlo mi to k srdci. Teď jsem se oklikou vrátil k tomu oboru. I když ne k medicíně praktické, ale posudkové.“
Jak byste charakterizoval MUDr. Petra Janečka, kterého hrajete?
„Jako lékaře z oboru chirurgie a interny, který posuzuje sporné případy, kdy lékař udělal chybu. Doktorka Kellerová je totiž na rozdíl od Ordinace polodetektivním seriálem.“
Jaké bylo natáčení Doktorky Kellerové?
„Bezvadné, měl jsem tam kamarády a známé, se kterými se člověk setkává často. Také jsem tam potkal nové lidi, což bylo fajn. A výborný štáb! Dlouho jsem nezažil, aby si všechna řemesla okolo dávala záležet, aby to vypadalo dobře. Jak se dnes dělá vše rychle, hlavně aby to bylo hned hotové, tak se tady opravdu snažili. Snad je to vidět.“
„Jsem stále v angažmá v Divad- le na Vinohradech. Mou zatím poslední premiérou byl Pygmalion, ve kterém hraju profesora Higginse. Překročil jsem svou hranici mládí a posunul se do kategorie padesátníků. A k tomu mám dvě zájezdová představení.“
Hrajete někde také s manželkou Bárou?
„Ano, právě v těch zájezdových představeních. Bylo fajn, že jsme se doma spolu učili texty.“
Projevují se už u vašeho malého syna herecké vlohy?
„Ondrášek je jako každé dítě. Hravý, otevřený, citlivý a zároveň extrovertní. Tedy vše, co dělá herce hercem. Ale jak moje manželka tvrdí, nebude z něho herec, ale režisér. Je totiž zvyklý nás doma opravdu dirigovat. Já tedy doufám, že ne a že se vrhne na něco úplně jiného!“ Před časem jste říkal, že byste chtěli ještě jednoho potomka. Tak jak to teď máte?
„Tuto myšlenku jsme rozhodně nezavrhli. Máme pocit, že Ondrášek by si sourozence užil. Barunka by ale potřebovala vrátit se k oboru, protože pro herečku, která vyskočí z práce, je návrat poněkud svízelnější. Takže ještě asi počkáme... Ale rozhodně nezavírám cestu!“ (Šťastný má ještě šestadvacetiletého syna Jana – pozn. red.)
Jak vznikal rozhovor:
S Janem Šťastným jsem se sešla v příjemné kavárně na Barrandově, kde si na mě udělal čas během pracovních povinností. Herec přijel na své milované motorce ve velmi dobré náladě. Byl milý, ochotně a s úsměvem na rtech odpovídal na každou otázku. Prostě sympaťák nejen na obrazovce.
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném deníku AHA!