Panicem jsem byl ještě loni v červenci...

Pak jsem strávil čtrnáct dnů ve velmi (pro panice) agresivním prostředí. Ano, na pláži u moře. Byla to naprosto neuvěřitelná muka. Dva dny po příjezdu domů, jsem si na www.escort.cz vybral pár slečen a začal obtelefonovávat.

Někde to nikdo nebral, někde to sebral chlap s evidentně východním přízvukem. To jsem se ještě ovládl a říkal si, že nesmím, že tohle je vrchol ubohosti, ale marně, následující den začal obtelefonovávat znovu, až to zvedla holka s milým hlasem, příjemná v komunikaci po telefonu.

Byl to opravdu zvláštní pocit. Na jednu stranu mne něco hnalo kupředu, na druhou stranu mi bylo, jako když jdu dobrovolně na popravu. Přijetí u slečny bylo celkem ok, byla celkem milá, možná to bylo tím, že to nebyla žádná krasavice.

Když bylo po všem, vlastně ihned po odeznění orgasmu, jsem dostal takové výčitky, že bych mlátil hlavou o futra. Jelikož jsem slečně neřekl, jak jsem na tom (nesmyslná hrdost, stejně to musela poznat, protože první styk a ještě s prostitutkou je opravdu komedie k pláči), o to to bylo horší.
Na tváři jsem měl spokojený úsměv, uvnitř to bylo naprosto peklo. Pak jsem se trochu uklidnil, rozdýchal to a strávil s ní ještě dvě hodiny, normálně jsem se s ní bavil, jako bychom se neznali bůhvíjak dlouho - leželi jsme spolu oba nazí na posteli a povídali si. Pomalu mne stres začal opouštět a na rozloučenou došlo ještě na jedno ulevení růčo.

Jenže další vlna krize přišla večer, když se mi to celé rozleželo v hlavě. Opovržení nad vlastní ubohostí, strach z toho, jestli neskončím na venerologii, popř. na infekčním , nebo jestli se budu léčit s HIV... Tyhle pocity, to byla procházka peklem...
Nikdy už nevymažu z paměti vědomí, kdo byla moje první dívka. To, co jsem měl udělat ještě před schůzkou, tedy sehnat si na ní nějaké reference, to jsem udělal až poté. Chyba, která mohla mít za následek, že celý zážitek bude pro mne ještě větším traumatem než samotný fakt panictví. Že se tomu tak nestalo, za to vděčím asi jen náhodě. Ovšem - mít reference předtím, asi bych zůstal stále panicem.

A ještě jedna vzpomínka. Vzpomínka na pocit nesmírného překvapení, kdy mi holka, kterou jsem znal asi 7 minut řekne s úsměvem, naprosotu lehkostí a samozřejmostí, jako cukrářka, když nabízí dortíček: "Můžeš i klidně análek..." TO jsem si připadal jako v opravdu divném snu :-)