Vrah se hloupě prozradil sám
Když se v říjnu 1937 vracela v noci trojice opilých mladíků z obce M. na západě Slovenska domů, našli mrtvolu. Přecházeli právě po lávce nad splavem a Jan J. (25) náhle vykřikl, že ve vodě je mrtvá žena. A tím se vlastně neúmyslně přiznal k vraždě…
Pod jezem byla skutečně zaklíněná mrtvola Ludmily K. Přivolaným četníkům se však zdálo hned na první pohled podezřelé, jak mohl Jan J. v inkoustové tmě z lávky tělo vidět. I jeho druhové, ačkoliv se velmi snažili, nic neviděli. Teprve když seběhli z mostku na břeh a posvítili si z blízka na splav, zahlédli utopence. Nedokázali však ani tak rozlišit, zda se jedná o ženu, nebo o muže.
Vyšetřování dostalo spád ve chvíli, kdy soudní lékař prohlásil, že Ludmila K. byla těhotná. Jako příčinu smrti určil udušení z utopení. Avšak došlo k němu až poté, co vrah ubohou ženu omráčil ranami do hlavy. Kamarádky Ludmily K. detektivům prozradily, že udržovala milenecký vztah právě s Janem J.
Mladý muž se k vraždě nakonec přiznal. Ludmilu vylákal na lávku, uhodil ji tyčí do hlavy a hodil do vody. Potom šel na zábavu, kde se přidal ke kamarádům z vesnice. Při přechodu lávky předstíral, že ženu »našel«. Za vraždu byl odsouzen k těžkému žaláři.
