Manželka přistihla vraha svého muže, jak páchá sebevraždu...
V lednu roku 1991 odjeli dva dělníci jako obvykle kácet stromy v lesích nedaleko středočeského Nymburku. Byli to přátelé a výborně spolu vycházeli. Do večera byl jeden z nich mrtvý a druhý si nepamatoval, co se stalo. Sám však byl od krve a do hlavy kamaráda se zasekla právě jeho sekyra…
Lesní dělník J. K. odjel 8. ledna 1991 do práce svým autem. Slíbil manželce, že se pro ni po obědě staví a společně vyzvednou syna z nemocnice. V domluvenou hodinu se však J. K. neukázal. Jeho manželka nejdřív zařídila odvoz syna a poté vyrazila svého muže hledat. Místní lesník ji odvezl do prostoru, kde oba muži pracovali. V maringotce určené k převlékání seděl parťák J. K., dělník Stanislav Z., který byl od krve a pořezaný. Na otázku, kde je J. K., odvětil, že ho asi zabil.
Lesník skutečně našel bezvládné tělo J. K. nedaleko. Muž měl rozpolcenou hlavu dřevorubeckou sekyrou – kalačem. Stanislav Z. si podle výslechu na policii nepamatoval, co se stalo. Dobře si vzpomínal, že ráno společně s J. K. v klidu pracovali. Potom však už prý ví jen to, že J. K. ležel mrtvý na zemi, zavražděný jeho sekyrou. Když pochopil, že hrůzný čin spáchal nejspíš on, chtěl se zabít. Pořezal se na krku, ale sebevraždu dokončit
nedokázal.
K motivu řekl jediné: „Měl jsem prostě černou hodinku.“ Stanislav
Z. se od mládí léčil na psychiatrii. Trpěl depresemi a úzkostmi. Specializované vyšetření odhalilo i degenerativní chorobu, která způsobila atrofii některých mozkových struktur. Soud rozhodl, že Stanislav Z. nebyl v době spáchání činu příčetný a nařídil mu ústavní psychiatrickou léčbu. Co se přesně stalo, se už ale nikdy nedozvíme...
