Macechu praštila pohrabáčem
Růžena Dudová z pražské Libně se dožila teprve sedmnácti jar. Pracovala jako dělnice u jedné místní firmy a navenek se zdálo, že žila vcelku poklidným životem. A přece se 31. března 1924 při svém mládí ocitla ve vazební cele zemského trestního soudu.
Kdo by to byl čekal? Na úvod si řekněme, že Růžena bydlela s nevlastní matkou Marií, tátovou druhou ženou, ve společném bytě. Jak spolu ty dvě vycházely, o tom se můžeme leccos dohadovat. Asi mezi nimi nepanovala žádná láska, když Růža na macechu vzala železný pohrabáč a praštila ji do hlavy. A tak se obě – slečna i paní Dudovy – ocitly 3. dubna uvedeného roku na stránkách tisku v rubrice »Z černé kroniky«. Co se tedy v libeňském bytě posledního březnového dne stalo?
Bylo časně zrána a Růžena měla vstávat do zaměstnání. Jenže po bouřlivém večeru vyspávala, nevstávala, a tak s ní macecha zatřásla: „Vstávej, ať jsi včas v práci!“ To ale neměla dělat... Růžena vylítla z postele jako čertík z krabičky, za sprostých kleteb a hrozeb zabitím popadla pohrabáč od kamen, rozpřáhla se a uhodila... Macecha skončila u lékaře, nehodná Růža za mřížemi. A to kvůli paragrafu »nebezpečné vyhrožování«. Měla si natáhnout budík. Ušetřila by si ve svém mladém věku nepříjemné popotahování u soudu.
