Nepolepšitelný prosil soud o slitování
Už po dvacáté čtvrté (!) usedl mladík Josef V. (23) z Brozánek na Mělnicku v listopadu 1935 na lavici obžalovaných. Tentokrát byl žalován, že z jedné pražské kanceláře ukradl psací stroj Remington. Doznal, že hledal peníze, ale ty nenašel. Proto si odnesl aspoň remingtonku.
Jednací síň krajského soudu v Praze zažila tragikomickou scénu. Podle denního tisku z 12. listopadu 1935 propukl Josef V., zemědělský dělník, po přečtení obžaloby v hrozný nářek: „Pane rado, prosím vás, odpusťte mi to. Zrovna jsem si umínil, že povedu nový život. Chtěl jsem se oženit a žít jako spořádaný člověk.“ Soud na to ale nic nedal. Muži v talárech dobře věděli, koho mají před sebou. Josef V. byl při svém mládí už třiadvacetkrát souzen a odsouzen. Především za krádeže, potulku a násilí. V Kladně ho četníci při vloupačce polapili. Po zatčení a předvedení na stanici tam rozbil ze zlosti okno. Za to ho státní zástupce žaloval ještě pro »zlomyslné poškození cizího majetku«.
Pražský krajský soud Josefovi V., přes jeho nářky a prosby tentokrát napařil půl roku těžkého žaláře nepodmíněně. Po odpykání uloženého trestu v base ho čekalo ještě přemístění do donucovací pracovny, kde si musel odpracovat vzniklou škodu.
