Utopila se ve svatebních šatech
Scénu jak z Erbenovy básně Svatební košile vidělo v neděli 7. srpna 1904 večer několik šokovaných Pražanů. Služebná Anna S. (†21) vyšla na Smíchově z domu svého zaměstnavatele ve svatebních bílých šatech s krajkou a stuhou, šla Palackého třídou a z mostu pak skočila do Vltavy.
Podle Národní politiky se plavci ze sportovního klubu Blesk vrhli do vody ve snaze nešťastnici zachránit, ale marně. Až ráno byla Anna nalezena, samozřejmě utonulá.
Proč si zoufala? Z nešťastné lásky. Když navštívila kamarádku sloužící v lepší rodině na Žižkově, setkala se tam s mladým studentem Richardem S. Stačil jediný pohled a děvče bylo ztracené. Pro mladého pána ovšem byla Anna jen hříčkou, když mu oddaně svěřila duši i tělo. Když jí došlo, že mezi ní a Richardem stojí nepřekonatelná bariéra společenských rozdílů, rozhodla se zemřít ve svatebních šatech. Dochoval se její dopis na rozloučenou, adresovaný právě Richardovi S. Psala v něm: „Holý chlad obejme ty oči, které na Tě tak rády hledívaly, budou vyhaslé, ona ruka, která spočívala na srdci Tvém, bude úplně bezvládná; při onom posledním vzdechnutí bude Ti žehnati – milovaný muži.“ A Richard? Když se dozvěděl o Annině sebevraždě, nechal se chladně slyšet: „S tou slečnou jsem jedinkrát v životě mluvil...“
