Šupáka přivezli na žebřiňáku!
Ty jsi šupák, pošlu tě šupem pryč… Obraty, které dnes běžně používáme, mají svůj původ v policejní terminologii Rakouska-Uherska. »Šupem« byl poslán v březnu 1906 třeba Janu P. ze Sušice do Budětic na Klatovsku…
Jan P. byl tulák a neměl žádné zaměstnání. Úřady v Sušici se rozhodli, že se ho zbaví a odešlou ho »šupem« do domovské obce. Termín vycházel z z německého slova Schub, tedy postrčení či posunutí. Znamenalo to, že výtečník by měl být odveden do rodné vesnice v doprovodu strážníka. Protože ale chtěli úředníci ušetřit, nabídli funkci průvodce »šupáka« Jana P. zedníkovi Františkovi M. ze Sušice.
Současně mu úřad svěřil obnos ve výši čtrnácti korun, který měl předat starostovi Budětic. Rozhodnutí důvěřovat Františkovi M. se však ukázalo jako značně krátkozraké. Zedník a »šupák« dorazili jen do pět kilometrů vzdáleného Dobršína, kde zavítali do místního hostince a peníze tam svorně propili. Do Budětic je pak musel zcela opilé odvést místní sedlák na žebřiňáku…
