Další zaručené "pravdy" o potravinách...
Každý z nás za život určitě slyšel pár zaručených „pravd“ o jídle. Už naše babičky třeba tvrdily, že po černém pivu rostou prsa, dnes se zase hodně skloňují bio či light potraviny. V době, kdy jsme ze všech stran doslova přehlceni informacemi, se zkrátka setkáváme s celou řadou tvrzení ohledně škodlivosti nebo naopak prospěšnosti některých potravin, případně látek v nich obsažených. Ta se mohou, ale také nemusí zakládat na pravdě. Shrnuli jsme proto pro vás nejčastěji skloňované mýty, které slýcháme v souvislosti s jídlem. Některé vás možná překvapí…
5.TMAVÉ PEČIVO = CELOZRNNÉ, TUDÍŽ ZDRAVÉ
Bílý rohlík si nekoupíte, ale tmavě zabarvený posypaný pár zrníčky si klidně dopřejete bez výčitek, protože si myslíte, že je zdravý? Mýtus, že tmavé pečivo rovná se celozrnné, tedy zdravější, se stále mezi lidi traduje. Nutriční specialista Suchánek k tomu říká: „Tmavé pečivo bývá často zjednodušeně řečeno jen bílé pečivo obarveno karamelem, což je trik obchodníků. Pokud je výrobek opravdu celozrnný, musí být z celozrnné mouky, nebo obsahuje více vlákniny, třeba jako originál kornspitz. Celozrnné ale neznamená, že má méně kalorií. Proto je nutné i tyto výrobky konzumovat s rozumem.“
*Zajímavé rovněž je, že po konzumaci bílého pečiva budete mít dříve hlad, sníte ho tedy víc. Celozrnné pečivo oproti tomu zasytí na delší dobu a dodá organismu více tělu prospěšných látek. Skutečně celozrnný výrobek poznáte podle následujících ukazatelů: *obsah celozrnné mouky minimálně 80 %, * pokud pečivo rozlomíte, budou viditelné kousky slupek a pšeničných klíčků, * vyšší cena (celozrnná mouka je dražší). Pozor: názvy tmavé, vícezrnné či cereální neoznačují celozrnné pečivo!
6.VŠECHNY TUKY JE TŘEBA VYLOUČIT
O tom, že rostlinné tuky jsou zdravější než živočišné, ví už v dnešní době asi každý. Panuje ovšem mýtus, že je lze tudíž konzumovat bez omezení. Jenže i tady platí zásada: všeho s mírou. Některé živočišné tuky (např. rybí) jsou tělu dokonce prospěšné, některé rostlinné tuky, jako např. palmový tělu spíše škodí. Pokud si tuky s vyšším obsahem transmastných kyselin dopřáváme v příliš velkém množství, může to mít negativní vliv na nárůst naší váhy, roste rovněž riziko aterosklerózy či infarktu. Vhodné je tedy hlídat si příjem palmového, palmojádrového a kokosového oleje, které se často přidávají do různých oplatek. Z živočišných tuků je vhodné omezit (ne úplně vynechat) máslo či sádlo.
*„Preferovat můžeme rostlinné tuky, jako jsou olivový, lněný a zejména řepkový olej, který je zdrojem omega3 mastných kyselin. Rostlinné oleje chrání před srdečně cévními onemocněními. Nejméně potřebné jsou tuky z masa. Mléčný tuk v rozumném množství je ale potřebný, protože podporuje ukládání vápníku do kostí a chrání i proti osteoporóze,“ říká Suchánek. Rozhodně ale není třeba tuky ze stravy vylučovat, a to ani chcete-li hubnout. Je v nich totiž řada rozpustných a pro tělo důležitých vitaminů, jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin. Celkový příjem tuků v potravě by neměl klesnout pod cca 45 g denně.
7.PÍT SE MÁ, JEN KDYŽ JE ŽÍZEŇ
Taky tak málo pijete? Chyba lávky. Nejspíš jste přesvědčeni, že sklenka vody na stole je zbytečností, protože se přece »napiju, až když budu mít opravdu žízeň«. Jenže tenhle žíznivý pocit se dostavuje až v momentě, kdy je naše tělo z 1 až 2 procent již dehydrované. Pocit žízně je navíc méně častý u starších lidí. A jaké jsou příznaky dehydratace? Sucho v ústech, oschlé rty, bolest hlavy, únava, poruchy koncentrace, zácpa, případně i bolesti žaludku.
*„Pokud pijete velké množství vody, ale stále máte žízeň, může to značit některé zdravotní problémy, například cukrovku.“ říká Pavel Suchánek z FitBee s. r. o. Někteří z nás však pijí příliš, zkrátka proto, že si myslíme, že je to prospěšné pro naše zdraví. Pravdou je, že nadměrným pitím přetěžujeme ledviny a vyplavujeme z těla potřebné vitamíny a minerální látky. Obvykle se uvádí, že dospělý člověk by měl vypít 2 – 2,5 litru tekutin denně. „Současná doporučení ohledně potřeby tekutin se pohybují okolo 30 ml na kilogram optimální hmotnosti. Při fyzické aktivitě se potřeba tekutin samozřejmě zvyšuje, hodina cvičení znamená od 750 ml do 1 litr tekutin navíc, a to podle intenzity. Základem pitného režimu má být voda.“ doplňuje Pavel Suchánek. Za tekutiny se ale nepovažuje jen voda, ale také polévky, mléko, ovoce nebo zelenina. Příjem tekutin je závislý také na vnější teplotě, v létě pijeme zpravidla více.
Více zaručených pravd o potravinách najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.