Jak dospívající vnímají smrt a v čem je specifické jejich truchlení?
Dospívající jsou ve vztahu k tématu smrti specifickou skupinou. Jsou v životním období, kdy se přirozeně zajímají o smysl života, hodnoty, vlastní schopnosti a to, jak život kvalitně prožít, naplnit, než skončí. Konečnost života a otázky smyslu a smrti můžeme vnímat jako součást jejich vývojových témat. Často se také přirozeně zajímají o téma spirituality, které se smrtí velmi úzce souvisí. Jsou ve věku, kdy se odklánějí od rámce informací, které jako děti dostávaly ve své primární rodině a hledají, jak je uchopit podle sebe. Stává se, že hodnotový rámec, který mají z rodiny, si ponechají stejný, ale jako kdyby metaforicky jeho jednotlivé součásti vzali do rukou a prozkoumali je a následně si je poskládali tak, jak se jim zdá nejlepší.
Odpovídá: Tereza Olivová, terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam
Jak dospívající vnímají téma smrti?
S dospívajícími je tedy často možné vést velmi zajímavé a hluboké rozhovory o tom, jak život a smrt vnímají. Z naší zkušenosti si dospívající cení možnosti rozhovoru a vlastního prostoru, kdy je jim se zájmem nasloucháno, často je však užitečné, když tento prostor nabízí někdo jiný, než členové primární rodiny. Ti jsou totiž často právě součástí těch vztahových vazeb a balíčku, které si dospívající potřebují utřídit.
Jak se jejich truchlení projevuje, je něčím specifické?
Truchlení dospívajících je specifické v mnoha směrech. Prvně je třeba myslet na to, že jsou to lidé, kteří procházejí už tak velmi složitým životním období, kdy mnoho věcí, ve svých životech zpochybňují (včetně sebe), ačkoliv to často nedávají najevo. Jsou ve vývojové fázi, kdy se vzdávají mnoha opor a zkoušejí se stavět na vlastní nohy a pokud se objeví takto náročná životní zkušenost, jako smrt blízkého člověka, může je to snadno destabilizovat. Pro srovnání si můžeme představit, že dospělí již zpravidla velmi dobře znají své potřeby a mají okolo sebe podpůrný systém přátel a blízkých lidí. Naopak malé děti mají obvykle intenzivní podporu a přijetí svým rodičů a rodiny. Ale dospívající stojí na pomezí. Chtějí být samostatní, ale jde to těžko. Nejsou tak důvěřiví, jak menší děti, navázat s nimi kontakt je na delší dobu. Mají také možnosti vyhledávat si informace sami, ale ne vždycky mají zkušenosti na to, aby rozpoznali kvalitní zdroje. Se svými emocemi se učí pracovat, jsou často impulzivní. Jejich zdroje sebepodpory nemají tak jasnou podporu rodičů jako u malých dětí - přeci jen, kdo z dospělých ocení hraní na počítači stejně radostně jako dětské hraní s figurkami?
Při práci s truchlícími dospívajícími se tedy můžeme setkávat s velkou šíří témat, která jsou pro ně aktuálně důležitá. Jsou v životní fázi, kdy se formuje jejich osobnost, mnohdy sami sebe v nějakým reakcích nepoznávají, hledají se. Zároveň je také možné, že zemřelý byl postavou, která ve formování jejich identity hrála důležitou roli. Celkově bych řekla, že ač se dospívající mohou jevit v pohodě, tak je dobré v nimi zůstat citliví a nenechat se odradit jejich maskami. Uvnitř bývají často velmi křehcí, dokonce i tak, že si tuto křehkost sami nemohou připustit.
Jak s dospívajícími komunikovat ve chvíli, kdy se v jejich okolí objeví sebevražda?
Sebevražda je něco, s čím se dospívající mohou setkat ve svém blízkém okolí a často je to také tématem, nad kterým sami přemýšlejí. A to ani ne ve smyslu, že by ji chtěli spáchat, ale mohou se zaobírat myšlenkami na to, proč někdo dobrovolně ukončí svůj život, jaký je to asi pocit a podobně. prostě tento fenomén, stejně jako život a smrt, zkoumají. Pokud se stane, že někdo z blízkých dospívajícího zemře sebevraždou, je vhodné nabídnout dospívajícímu prostor mluvit o tom, co se v něm odehrává. Vyslechnout si ho, pomoct mu strukturovat jeho myšlenky a pocity; je něco, co by potřeboval vědět víc, jsou nějaké pocity, s kterými si neví rady? Je důležité, abychom dali za dospělý svět jasnou zprávu že tu jsme a že s námi je opravdu možné mluvit i o těžkých věcech. Aby dospívající věděl, že když něco těžkého zažívá, nebo zvažuje nějaké náročné kroky, tak s námi o nich může mluvit. A že když říkáme - jsem tu pro tebe, tak to není jenom fráze. Tohle je totiž chvíle, kdy se ukazuje, zda to tak doopravdy myslíme.
Může se také stát, že se nám svěří s tím, že také o sebevraždě přemýšlel. I když je to těžké, zkusme nepanikařit. Pokusme se zastavit a chvilku sledovat, co se v nás děje. Možná nás to vyděsilo, šokovalo, možná máme chuť říct, ať to hlavně nedělá. Možná nás to nějak rozzuřilo, nevěříme tomu, cítíme se manipulováni. Všechny pocity jsou možné. Ale jistá realita je, že před námi sedí dospívající člověk, který se nám právě svěřil s pravděpodobně ohromně těžkou věcí. Vybral si nás, protože nám důvěřuje. A bezpečný a důvěryhodný vztah, ve kterém můžeme sdílet i těžké věci je jednou z nejlepších prevencí sebevražd.
Dá se sebevražednému jednání dospívajících nějak předcházet? Jak se k prevenci sebevražedného chování může stavět rodina, škola, vedoucí volnočasových aktivit - co mohou udělat ze své pozice?
Jednou ze zásadních věcí v prevenci sebevražd u dospívajících je, aby měli vždy ve svém okolí někoho, komu důvěřují a s kým mohou mluvit o věcech, které je tíží. Ať už je to rodina a nejbližší okolí, nebo od určité chvíle naopak tuto roli přebírají spíše vzdálenější dospělí - často jsou to vedoucí na kroužcích, trenéři, učitelé ve škole. Je důležité, aby měli k sobě někoho, kdo s nimi může mluvit o jejich pocitech a může jim pomoci se v nich vyznat, případně ví, kde odbornou pomoc najít. Z mé zkušenosti (která je limitovaná a může být zkreslující) se dnešní dospívající jeví jako generace, která je velmi vnímavá vůči dění ve svém okolí a v je mnohém vystavena složitým situacím - sociální izolace spojená s covidem, současné téma války, environmentální krize. Na druhou stranu mám dojem, že péče o vlastní duševní zdraví a případné vyhledání odborné pomoci jim není cizí a nevnímají to jak stigma.
O Poradně Vigvam:
Poradna Vigvam zprostředkovává odbornou pomoc těm, kteří se potřebují vyrovnat se smrtí blízkého. Zároveň nabízí kurzy pro odborníky, kteří se ve své profesi se smrtí běžně setkávají. Jedním z poslání Poradny Vigvam je zbavit témat smrti nálepky tabu a podnítit ve společnosti debatu na téma nevyhnutelných ztrát, které k životu patří.
Více na: www.poradna-vigvam.cz.