Krutě pravdivá rozvodová statistika: Častěji ho chtějí ženy, každý pátý uteče ze vztahu dvakrát
Téměř polovina manželských párů tak u nás řeší společné neshody. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že jsme se zařadili k zemím s vyšší rozvodovostí. Co se to s námi děje?
3 až 5 let
Je společně prožitá doba, po které se nejčastěji manželé rozcházejí. Karel Humhal, psycholog: „Vybíráme si podvědomě partnera, v němž se určitým způsobem vidíme. Tři až pět let je hranice, kdy získáváme objektivnější pohled na partnera, nejsme ochotni hledat kompromis. I když dnes vstupují do manželství lidé starší než dříve, jsou paradoxně nezralí nebo sobečtější, s nižší mírou tolerance k okolí a ochotou dělat kompromisy.“
13 let
Je průměrná doba, po jakou spolu lidé v manželství vydrží. Zatímco v roce 2003 od svatby do rozvodu uplynulo 11,8 roku, předloni to bylo 13 let. Demografové: Důvodem je, že přibývá rozpadů dlouhotrvajících manželství.
37 %
Dvě třetiny návrhů na rozvod podají ženy. Ženy jsou si vědomy toho, že se samy uživí a zajistí rodinu. Nebojí se zůstat samy s dítětem, muže naopak mnohdy považují ve svém životě za komplikaci.
20 %
Dvacet procent lidí, kteří se rozvádějí, tento krok nepodniká poprvé. Za sebou mívají už minimálně jedno rozpadlé manželství. Jan Cimický: „Obvykle se to týká lidí, kteří šli do manželství nezralí a po hlavě, neujasnili si předem, kdo bude dělat hlavní a kdo vedlejší kariéru, kde budou bydlet, jak vychovávat děti a kolik jich mít apod. Najednou po dvou třech letech zjistí, že mají na život jiný pohled než partner. Pak jsou to také lidé nepoučitelní.“
25 let
V posledních letech přibývá rozvodů partnerů, kteří spolu byli víc než čtvrt století. V roce 2013 soudy rozvedly 4410 párů, které spolu žily víc než čtvrt století. O deset let dřív jich bylo 3543. Jan Cimický, psychiatr: „Často se to týká lidí, kteří se brali velmi časně a po 25 letech jsou ve středním věku, vychovali děti a mají pocit, že si nic neužili. Nyní mají více možností, jak se realizovat, bývají v lepší fyzické kondici než kdysi čtyřicátníci a padesátníci. Muži chtějí ještě něco dokázat. Ženy, které jsou ještě zajímavé a atraktivní, prožívají tzv. syndrom zavírajících se dveří a touží ještě po tom něco prožít. Rozvodem dnes neriskují, že by je společnost odsoudila.“
Méně sňatků
Intenzita rozvodovosti se příliš nemění, zůstává vysoká. Od roku 2001 se pohybuje na úrovni 45 až 50 % manželství, která končí rozvodem. Mnohem méně je ale sňatků. Jan Cimický: „Lidé si zvyknou na styl života, který jim dovoluje na nikoho se neohlížet. Někteří udržují tzv. ambulantní vztah, kdy každý bydlí ve svém a jednou týdně se sejdou. Jako svobodní mají nárok na různé finanční prostředky od státu.“
Rozdílnost povah
Jako příčinu rozpadu svazku partneři uvádějí rozdílnost názorů či zájmů, případně nevěru. O alkoholismu nebo sexuálních neshodách mluví zřídka. Jan Cimický: „Člověk hledá něco, co je společensky únosné. Rozdílnost povah nebo nevěru všichni pochopí. Říct, že mě partner bije, je alkoholik nebo s ním není vyhovující sex, se většina lidí stydí.“
Fungující vztah je »dřina«
Manželství není »bezúdržbový mechanismus« a podle vztahové poradkyně Mileny Mikulkové na něm lidé musejí pracovat. „Žijeme v době, když něco nefunguje, tak se to vyhodí. Když je něco »out«, tak se to vymění za něco nového. Nevyměňujme, opravujme,“ říká s tím, že je nutné vztah udržovat – projevovat úctu a vděčnost, vyjadřovat náklonnost a konflikty řešit.
