Trápení Jany Krausové (71) * Synové jí dávají zabrat...
Jednoho ničily deprese a ten druhý nedávno stanul před soudem. Řeč je o synech Jany Krausové (71) a Jana Krause (72) Davidovi (45) a Adamovi (43). Na oba se toho totiž v poslední době dost nahrnulo. Zatímco ten mladší byl obviněn ze znásilnění své bývalé partnerky, starší David vyšel s pravdou ven o tom, co ho léta sužovalo. Přepadly ho těžké psychické stavy, nemohl ani vstát z postele. Nemluvil, nikam nechodil a vyvrcholilo to až k tomu, že se musel svěřit do péče odborníků. Jediným řešením, jak se ze všeho dostat, byla antidepresiva. Pro matku, která miluje své děti nade vše, ale nemůže jim pomoct, byly tyto chvíle nesnesitelné. Navíc o Davida málem už jednou přišla, a to hned po jeho narození.
V rodině Jany Krausové, která si zahrála v seriálu Bora a v Ulici si střihla roli obávané školní inspektorky Věry Hádkové, to v poslední době vře. A herečce musí jít hlava kolem z toho, co se přihodilo jejím dvěma synům. Adam ještě před létem stanul před soudem kvůli obvinění ze znásilnění. Jeho expartnerka Nikol Enevová, se kterou má herec syna Olivera, tvrdí, že jí Adam ubližoval. „Obličejem mě namáčknul na zárubeň. Přestože jsem dávala dost výrazně najevo, že to není žádoucí z mojí strany, opakovala jsem, ať toho nechá, nenechal. Pan Kraus toho nedbal,“ vypověděla modelka a fotografka u soudu a popsala víc detailů ze znásilnění. „Neměla jsem šanci se bránit, křičet o pomoc, abych nezpůsobila trauma dětem.“ Válka mezi expartnery probíhala již delší dobu a tohle byla jenom pomyslná poslední kapka. Adam Kraus to, že měl poměr s Nikol i po jejich rozchodu, nepopírá. Častokrát prý tak končilo jejich dohadování. Ale popřel to, že by došlo ke znásilnění. „Přísahám, že pokud Nikol naznačila, že se mnou mít sex nechce, tak jsme ho prostě neměli. To bych Nikol ani žádné jiné ženě nikdy neudělal,“ uvedl Adam, který si zahrál v Ordinaci v růžové zahradě 2 postavu Jirky Linharta. Na jeho stranu se postavila i Ivana Chýlková (62), která je současnou partnerkou jeho otce Jana Krause (72). „Znám Adama více než třicet let. Jsem skoro na tisíc procent přesvědčená, že se nic takového nestalo,“ zastala se Adama herečka. V soudním řízení v říjnu nastala změna. Kvůli přístupu soudkyně, která podle advokátky Enevové JUDr. Kláry Long Slámové dala její klientce najevo, že jejím tvrzením nedůvěřuje, se v případu trochu zamíchaly karty. Nakonec došlo k vyloučení soudkyně z trestního řízení, ale jak to celé dopadne, zatím není jasné. Verdikt ještě nepadl.
Se vším skoncoval
Jana Krausová však celou mlčí a na obhajobu svého syna nic médiím neřekla. Není totiž tím typem, který by pral špinavé prádlo na veřejnosti. Bezpochyby ji to všechno ale určitě zasáhlo. O to více, že rodina je pro ni na prvním místě a svoje syny bezpodmínečně miluje. Navíc, neměla to s nimi vůbec snadné. Také mladší David si prošel peklem a ona mohla tomu všemu jen přihlížet. Nyní se David veřejně se v knize Terapie není slabost Kateřiny Kubalové rozpovídal o svém boji s depresemi. „Už nikdy nechci padnout tak hluboko, abych musel znovu brát léky,“ říká zpěvák, který na vlastní kůži pocítil, co jsou to nesnesitelné úzkosti. Všechno to přitom u něj začalo už, když byl malý kluk. „Vyrůstat se jménem Kraus a být od dětství v hledáčku médií, není žádný med. Byl jsem za protekčního spratka,“ tvrdí. Aby se s tím srovnal, našel si vlastní způsob meditace. „Nikdy jsem nebyl člověk, který by cítil nějakou psychickou bolest, nikdy jsem neměl pocit, že bych byl tak na kolenou. V dětství pro mě bylo terapií kreslení, ale může to být i příroda. I hudba je terapií, protože při ní nemyslíte na nic,“ svěřil. Jenže postupně se to u něj stupňovalo. Objevila se porucha pozornosti, kvůli které měl problémy nejen se spolužáky ve škole, ale i s učiteli. Označovali ho za drzého a arogantního. Doma Kraus nic neřekl, rodičům tajil, co prožívá, a dělal, že je všechno tak, jak má být. Takhle to pokračovalo i na konzervatoři. A pak se to u něj zlomilo. Léta skrývaná tajemství a bolesti vylezly napovrch a život se mu sesypal jako domeček z karet. Přepadla ho těžká deprese. Nepřišlo to zničehonic. Ale pěkně postupně a zákeřně. „Najednou jsem ráno cítil, že se mi nechce vstávat, vůbec nikam chodit. A postupně to došlo do fáze, že jsem chtěl jenom spát, ani mluvit jsem nebyl schopný,“ přiznal. Přestal zpívat, rozpustil kapelu. V tomto stavu setrval půl roku, než našel světlo na konci tunelu, a tím byly prášky. Lékaři mu předepsali antidepresiva. Dlouho ale trvalo, než našel ta správná.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 48.
