Šárka Krausová (38): Baví mě zkoušet žít jiné životy
Ve své profesi má raději dramatické role, čím dál častěji ale herečku Šárku Krausovou (38), za svobodna Vaculíkovou, vídáme také v komediích, ať už v těch filmových nebo seriálových. Zahrála si například ve filmu Rafťáci nebo Vyšehrad, pohádce Zakleté pírko či v seriálech Osada, Cirkus Bukowsky, Ulice, Pod hladinou nebo Zlatá labuť. V roce 2016 dokončila studium na DAMU a od téhož roku je v angažmá v Divadle na Vinohradech, kde poznala svého manžela. S hercem Ondřejem Krausem (31) se před třemi lety vzali a nyní společně žijí na rodinném statku u Orlíku, kde mají mnoho koní. Letos v červnu neteř herce Lukáše Vaculíka (63) podpořila svojí účastí už 13. ročník Mladoboleslavského filmového festivalu pro děti a mládež, kam přijela na pozvání prezidentky festivalu herečky Sabiny Laurinové (53). Co Šárka obdivuje na svém muži? Jaké přání dlouho měla? A čemu totálně propadla?
Šárko, potkaly jsme se na Mladoboleslavském filmovém festivalu, kde se letos odehrál už třináctý ročník. Jste tady pravidelným hostem?
„Vůbec. Letos jsem byla nováčkem.“ (usmívá se)
Povězte, co vy a film?
„Miluju filmovou tvorbu odmala, všechen ten virtuální svět, kdy člověk může prožívat jiné příběhy, které nám náš život třeba zrovna nenabídne – pozitivní i negativní. Člověk se občas rád potrápí a popláče, a přitom ho potěší, že je to jen na plátně. Takže já tuhle vášeň prožívání cizího příběhu mám ráda jako divák i jako herečka. To je ten důvod, proč mě hraní baví, že si člověk může obléknout kůži někoho jiného a může si na chvíli zkusit jiný charakter, chovat se odlišně a žít zase jinak zajímavý příběh, než je ten jeho. To bylo to, proč jsem toužila být herečkou, když jsem jako malá propadla filmům a pohádkám.“
Který z těch filmů nebo pohádek vás hodně ovlivnil?
„Byly to hlavně ty pohádky, třeba S čerty nejsou žerty, ta patří mezi mé nejoblíbenější dodnes. Z filmů pak třeba Báječná léta pod psa, kde se mi líbí nejen celá poetika toho filmu, ale hlavně jak Libuška Šafránková hraje manželku Ondřeje Vetchého, který v té době byl o dost mladší a člověku to vůbec nepřijde. Oni jsou tam nádherný pár a ty scény z manželského života mám opravdu moc ráda. Ze zahraničních filmů to pak je určitě Forrest Gump. Ten film miluju, u něj si pobrečím, ale s takovým štěstím až dojetím z toho, jak život umí být dojemný a krásný.“
Jako herečka tíhnete víc k rolím komediálním, nebo charakternějším?
„Svojí duší zatím tíhnu víc k těm charakternějším, ale je pravda, že komedie mě docela potkávají. Já jsem ale komediantka omylem, já vlastně tomu humoru neumím jít úplně naproti. Mně se rádoby ty komické situace dějí samy, protože jsem sklerotik a motám věci omylem, není to záměr. A toho třeba krásně využil Kuba Štáfek ve Vyšehradu. Vycítil tento můj lehký nedostatek, který může být i talentem. (směje se) Tak jsme do té mojí postavy Lucie ve filmu zapletli tuhle mou slabost, že všechno zmotám. Pokud bych si ale mohla vybrat pokaždé z těch dvou variant, tak si vždy vyberu radši tu dramatickou.“
Když opustíme práci, co vám s jistotou vyčistí hlavu?
„U koní. Ti jsou můj obrovský relax a způsob, jak dobít energii. Já jsem ke koním tíhla už, když jsem byla malá, a vlastně se to tak hezky potkalo, že můj muž k nim má také velký a krásný vztah. Stále říkám, že i on má velké štěstí, že si našel ženu, kterou ty koně baví, protože si nedovedu představit, že by snad mohl být s někým, kdo je rád nemá. (usmívá se) Já jsem ale koně milovala od dětství a mým snem bylo vždycky koupit si koně, ale nebyly na to podmínky. Pak jsem se potkala s manželem a on mi toho koně dal, čímž mi splnil sen.“ (usmívá se)
Kůň je krásné zvíře, ale žádá si určitě i respekt...
„Určitě. A já, čím jsem starší, tím větší jsem strašpytel a mám o sebe strach. I v rámci té profese člověk ví, co se může stát. Někdy mám něco roztočeného a mám ve smlouvách, že se nesmím vystavovat nebezpečným situacím… Ale já vlastně s tím mým koněm pracuju hodně i ze země, takže ne vždycky musím jezdit, což mě zachraňuje. A je fakt, že se snažím opravdu dělat takové klidné věci. Hodně se s tím koníkem zklidňujeme a hledáme k sobě cestu, abych předešla právě veškerým adrenalinovým chvilkám. Můj muž je v tomhle úplně opačný, ten to zase zbožňuje, dělá parkur a zbožňuje adrenalin, já ale potřebuju s tím koněm relaxovat. A taky s naším pejskem. Ta zvířata mi pomáhají prožívat přítomný okamžik. Nevím, jak to dělají, ale nějak zesilují radost.“ (usmívá se)
Šárko, už jste zmínila vašeho muže, který je také herec. Je dobré pro společný život, že jste ze stejné profese?
Nejen to se dočtěte v tištěném APŽ číslo 27.
