Dabérka Milada Vaňkátová (36): Na výpravách občas brečím!
Nedávno se vrátila z několikatýdenní výpravy po Skandinávii. To ale zdaleka nebyla její první dobrodružná cesta. Herečka, dabérka a muzikantka Milada Vaňkátová (36) se svým partnerem Jirkou Lichtenegerem (41) je podniká už delší dobu a v plánu jsou další expedice. Když tráví čas doma, věnuje se své milované profesi. Už od 20. května ji uslyšíme na Prima Love v novém seriálu Čas lásky a třešní, kde bude dabovat hlavní postavu. Co ji v dětství poznamenalo? Kde poznala svoji lásku? A jaký rekord hodlá udržet?
Milado, máte za sebou už několik polárních expedicí, které podnikáte s partnerem. Ocitla jste se už někdy na pokraji sil?
„Na výpravách občas brečím, ale to je takový můj obvyklý ventil. Někdy brečím únavou, jindy štěstím. Kdybych měla pocit, že jsem na pokraji sil, hned mě napadne, že minimálně padesát procent mi určitě ještě zbývá. Stačí mi vzpomenout si třeba na kruté příběhy různých horolezců, a hned vím, že tohle je vlastně ještě celkem pohoda.“
V dokumentu Náruč severu, který máte i na webových stránkách, jste tehdy poprvé navrhla svému partnerovi, že na expedici pojedete s ním. Věděla jste, do čeho se pouštíte? Pochopila jsem z toho, že jste nebyla až taková lyžařka a běžkařka.
„Ve filmu jsme zapomněli chybu, kvůli které to vyznívá, že jsem vůbec neuměla lyžovat. Jezdila jsem roky na sjezdovkách, ale nikdy na běžkách. Navíc když za sebou ještě vláčíte saně, které váží asi tolik co vy a jezdí si, kam chtějí, a z kopce samozřejmě na vás… S tím jsem se na začátku opravdu prala. Ale řekla jsem si, že za těch 450 kilometrů, které nás čekaly, se to přece musím naučit! A povedlo se.“
Dostavuje se v průběhu cest u vás i strach?
„Neřekla bych úplně strach, spíš zdravý respekt. Vždyť nic horšího, než že umřu, se mi stát nemůže!“
Co vás na expedicích baví nejvíc?
„Dávají mi příležitost naprosto vystoupit z obvyklého života. Na chviličku se odstřihnout od naší zrychlené přetechnizované konzumní civilizace. Dobrodružství mi teď určitě dává větší smysl než neřízený bohémský párty život, který jsem vedla jako mladší.“
Dalo vám to něco i do života?
„Nejvíc mi daly do života moje sólo cesty, které jsem podnikala dřív, jezdila jsem do jihovýchodní Asie, do Maroka, na Madeiru… Hodně mi to změnilo přístup k životu. A vlastně i ke smrti. Nejsem ještě zenový mistr, ale už beru věci s větším nadhledem. Daleko víc si všeho vážím. Třeba každého probuzení. Od malička jsem trávila dost času ráda sama, takže jsem si byla dokonalým cestovním parťákem. Cesty s Jirkou mi naproti tomu ukazují, že »štěstí je opravdové, je-li sdílené«, jak řekl jeden z mých hrdinů, Christopher McCandles alias Alexander Supertramp.“
Víte už, na jakou expedici se vydáte v nejbližší době?
„Expedic máme naplánováno tak na pět let. (usmívá se) Příští rok přechod Špicberského ostrova, do budoucna pak Grónsko, Aljaška…Z letošní výpravy do Skandinávie vzniká právě náš druhý film, na podzim bude mít premiéru. Máme před sebou taky turné přednášek. Letos jsme rozjeli projekt Winter Academy, kde učíme lidi základy zimního kempování. Příští rok ho pro klienty rozšíříme o vedené zimní přechody ve Švédsku a Norsku. A 19. října proběhne v Praze první ročník našeho vlastního festivalu JiMi’s Fest zaměřený na zimní dobrodružství.“
Je možné, že by někdy během expedice proběhla i vaše svatba?
„V tuhle chvíli svatba není na pořadu dne. Jirka si mě asi nechce vzít, protože já bych si rozhodně nevzala jeho jméno.“ (směje se)
Dobře, pojďme tedy od svatby také k vaší profesi. Kdy jste v sobě objevila vášeň pro umělecký směr?
„Vášní mám mnoho! Ale k té umělecké jsem měla nejbližší cestu. Maminka je zpěvačka, bývalá operní sólistka, tatínek a moje sestra Antonie jsou houslisti. Celé dětství jsem trávila v opeře, chodila jsem na každé představení, ve kterém maminka zpívala, a to mě dost poznamenalo.“
Jste víc herečka, dabérka, nebo muzikantka? Nejen to se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 20.
