Vanda Karolyi (51) o mužích, těžkém porodu a lechtivých fotografiích...
Pochází z východního Slovenska, ale díky muzikálům se dostala do Prahy, kde nyní už řadu let žije. »Východňárský« temperament však nezapře! Herečka Vanda Karolyi (51), kterou můžete znát například z televizních seriálů Docent či Specialisté, totiž před rokem nafotila lechtivé snímky pro Playboy. Co na to řekla její dcera Laura (17)? Jak to má po rozvodu s muži?
Vando, jaká byla vaše cesta k herectví? Táhlo vás to k němu odmalička?
„Kdepak. Já jsem toužila stát se diplomatkou. Studovala jsem jazyky. Jenže moje máma rozhodla jinak, když za ní přišla kamarádka a řekla jí, že v Prešově otevírají na konzervatoři hudebně dramatický obor. Přitom jsem už byla přijata s výborným prospěchem na gymnázium, kam jsem mezitím zlanařila další spolužáky. Považovala jsem to za zradu. Zvláště, když jsem na konzervatoř měla absolvovat přijímačky. To znamenalo se naučit dialogy, monology, tančení, písničky, což zabralo celý měsíc příprav. Nedávalo mi to smysl. Jenže máma zavelela a já, jako poslušná holčička, jsem na konzervatoř šla.“
A co bylo dál?
„Ještě během studia prvního ročníku mě vzali do divadla v Košicích. Potřebovali tenkrát do hry Sebevrah mladou prostitutku. Byla jsem talentovaná, vyzývavá baba, takže si mě vybrali typologicky. Žila jsem tam ale v jedné velké iluzi. Netušila jsem, jak může být život složitý a že lidé lžou. Byla jsem vypuštěna do Košic, sama na internátu. Najednou byl život ve čtrnácti letech tvrdý. Hodně jsem plakala do polštáře, který by o tom mohl psát memoáry.“
Nebyla jste obklopena láskou?
„Moje máma mi projevovala lásku činy. Vstávala brzo ráno, měla čtyři práce, šila nám, zavařovala… Nikdy neměla čas mě dát spát, nikdy jsem nezažila, že by mě pohladila, nebyl na to čas. Ale všechno to, co dělala kolem nás dětí, nám jasně dávalo vědět, že nás miluje. Táta byl Čech a s mámou se seznámili, když byl na vojně v Prešově. Časem ale od nás odešel a už jsem ho nevídala. Celý život jsem potom hledala smysl života, přitom všechno je to hloupost. Protože smyslem života je rozpoznat svůj potenciál a následně ho rozvinout.“
Jak jste se z Košic dostala do Prahy?
„Díky režisérovi Jozefu Bednárikovi. Ten mě tahal nejdřív do Bratislavy a potom i do Prahy. Já jsem o tom nechtěla ani slyšet, protože jsem konzervativní typ. Na Slovensku jsem dělala pro televizi, rozhlas, moderovala, dabovala, dostávala jsem hlavní role. Vydělávala jsem velké peníze, měla vlastní byt. Ale mám také ráda výzvy, tak jsem si řekla, že se zúčastním jednoho konkurzu, něco si v Praze zahraji a vrátím se. Jenže když už si něco zahrajete, tak vás to nakonec stejně většinou semele. Tenkrát se hrály muzikály tři roky v kuse každý den, a tak jsem se v Praze nakonec usadila a založila i rodinu.“
Bývalého manžela jste poznala právě v Praze?
„Ano. Na Václavském náměstí. Oslovil mě s tím, že jsem žena jeho života. Řekla jsem mu, že je nějaký divný a chtěla na něj zavolat měšťáky. Nebyl dotěrný, spíš milý. Ale víme, jak to na Václaváku chodí. Jenže potom na mě promluvil slovensky, díky čemuž mi změklo srdce. Jsem prostě typická československá děva se slovenským temperamentem. No a manželství nám vydrželo osm krásných let.“
Ze vztahu se vám narodila dcera Laura. Měla jste ale prý těžký porod?
„V kalendáři přišla na svět na Andělu. A nám se opravdu narodil anděl. Má blonďaté vlasy, hřívu jako lev, modré oči a dobré srdce. Při porodu jsme měly namále. V porodnici mi řekli, že jsem tanečnice, a tudíž moc stažená. Během porodu jsem byla v narkóze, chvíli v kómatu. Na císařský řez bylo pozdě a normální cestou to také nešlo. Následovala operace. Byl to boj o život nás obou. Nakonec naštěstí všechno dobře dopadlo.“
Bude Laura taky herečkou?
„Hraje, ale upřednostňuje zatím studium. Natáčí, protože má skvělou angličtinu, především se zahraničními produkcemi. Naposledy hrála ve filmu Jan Žižka.“
Zahrály jste si někdy spolu?
„Když jí byly čtyři roky, tak nás právě Irena Pavlásková obsadila do psychologického dramatu Bludičky. Hrála jsem alkoholičku, která se rozváděla a odebrali jí dceru. Následně skočila z mostu a dítě skončilo v dětském domově. Bylo to hodně hluboké a citlivé téma.“
Co vy a muži? Nemají strach z vašeho temperamentu? Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 39.
