Zlata Adamovská (63) promluvila o stárnutí a strachu z budoucnosti ...
Odmítá si hrát na mladici. Zlata Adamovská (63) je žena, které šarm a půvab rozhodně nechybí. Je jednou z mála hereček, které se nebojí přiznat každou svou vrásku, a smířila se i s tím, kolik jí je let. Tvrdí, že kdyby se pokoušela zastavit čas, byla by směšná a trapná. Na třicítku si proto nehraje, a přestože jí leželo při nohou spoustu mužů, vrátit svou mladost by už nechtěla. Užívá si to životní období, ve kterém zrovna je. Naopak, zatímco jiné ženy po padesátce měly už pohodový uspořádaný život, ona se rozváděla a začínala úplně od nuly.
Adamovská nouzi o nápadníky nikdy neměla. A to v žádném životním období. Muži se o ni zajímali, když jí bylo dvacet, a i nyní na její adresu padají lichotivá slova. Herečka je za každý projev pozornosti ráda a váží si ho. „O lichotky jsem neměla nouzi nikdy, ale přiznávám, že ve zralém věku potěší dvojnásob,“ svěřila. Ale překvapivě si nejvíce jí dělají radost ty, které nepadají na její vzhled, ale něco jiného. „Víc než lichotky na můj vzhled ocením ty, mezi které patří poklona v tom smyslu, že jsou lidé rádi v mé společnosti, že jim přináším radost a energii třeba při zhlédnutí divadelního představení,“ vysvětlila. Zlata tím narážela na to, jak moc si uvědomuje, že stárne a na jejím obličeji se rýsuje stále více vrásek, ale jako jedna z mála slavných žen to neřeší. Jako výhodu považuje to, že divákům stárla před očima stejně rychle, jako stárnou oni sami. Zvykli si na ni, jak vypadá, a přibývající věk berou přirozeně, jako součást života. Čas sice neúprosně letí, ale Zlata svoje roky přijímá s pokorou. A to dle ní umí opravdu jen hrstka lidí. „Stárnutí je otázkou inteligence. Umění stárnout zvládá málokdo, a kdo se pokouší zastavit čas a hraje si v šedesáti na třicítku, bývá většinou směšný až trapný,“ myslí si herečka, která ale přiznala, že ještě před lety sama koukala na lidi, co jezdí do lázní, se zvednutým obočím. Nyní tam za oddychem míří sama. „Oddych je věc, kterou jsem se musela naučit. Já jsem donedávna vlastně plánovaně neodpočívala. Až když zbyl čas. Ale pokud si najdu delší čas, tak se ráda vypravím relaxovat třeba do lázní. V mládí jsem na ně pohlížela s despektem. Vysedávání po lavičkách v lázeňském parku není pro mne dodnes žádné velké povyražení, ale lázeňské procedury a péče o sebe samu a své tělo je potřeba, takže si občas ráda zajedu do Mariánských Lázní,“ přiznala v rozhovoru pro denik.cz.
Po mládí netouží
Zlata svůj věk přijala a jediné, co si nechala před více než deseti lety upravit, jsou oční víčka. „Nedělám nic pro to, abych se chovala a vypadala jako třicetiletá nebo čtyřicetiletá mladá paní. Jsem ráda za to, kolik mi je a že své životní zkušenosti můžu někde zúročit,“ vysvětlila herečka, která nikdy nad botoxem či plastikami neuvažovala. „Vrásky jsou mapa světa, která vám utváří osobnost,“ myslí si. A paradoxně by nechtěla být ani mladší. Odehrálo se u ní v životě toho hodně, dvakrát se rozvedla, ale stejně by nic neměnila. „Nevrátila bych ani jediný den ve svém životě. Každý věk má svoje pro a proti. Právě objevování nových skutečností, různá životní zakopnutí, kdy není ostuda upadnout, ale nezvednout se, to utváří vaše životní zkušenosti a je na vás, jak je zúročíte. Ale mladá už bych být nechtěla, to říkám zcela zodpovědně,“ tvrdí. Herečka se řídí radou, kterou jako jedinou dostala od svých rodičů, když v sedmnácti letech odcházela z domova. „Řekli mi: Jaké si to uděláš, takové to budeš mít. A bylo vymalováno,“ přiznala. I to ji naučilo spoléhat se sama na sebe a nestěžovat si. A přesně o to se snažila i u svých dvou dětí. Připravit je do života. Ale ne direktivním jednáním, ale zvolila spíš kamarádské jednání. A vyplatilo se. Dodnes si děti k ní chodí pro rady. „Věřím, že budu moci časem poradit a pomoct svým vnoučatům, budou-li o to stát,“ říká Adamovská, která je dvojnásobnou babičkou. Právě rodina je pro Zlatu tím nejcennějším, co má.
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 31.
