Legendy televizní obrazovky: Muž mnoha talentů Vladimír Dvořák (†74) - zradilo ho srdce...
Jeho vtipům se lidé smějí dodnes. Vladimíra Dvořáka (†74) vyhodili z rozhlasu, přesto si k divákům svoji cestu našel. Jeho nezapomenutelný humor žije i více než dvacet let po jeho smrti. S Jiřinou Bohdalovou (90) totiž vytvořili v Televarieté neopakovatelnou dvojici. Jeho život však nebyl zdaleka jen veselý, potýkal se s řadou potíží. Nakonec odešel z tohoto světa symbolicky pouhé tři dny před Silvestrem...
Narodil se 14. května 1925 do rodiny výpravčího v Písku. Tam rodina žila do Dvořákových devíti let, pak se přestěhovala do Prahy. Tatínek budoucího baviče vypravoval vlaky z nádraží na Těšnově, kde také bydleli. Malého Vladimíra však vlaky nelákaly, spíš ho zajímalo kreslení a literatura. Jako jedenáctiletý si ušetřil na psací stroj a napsal fejeton, který mu otiskli v tehdejších Píseckých listech. Když se rozhodoval, kam půjde po maturitě, vybral si uměleckou školu a malování. Jeho maminka si také přála, aby z něj byl profesor kreslení, a tak jeho výběr schvalovala. Jenže Vladimírovi dlouho toto rozhodnutí nevydrželo. Studium ho nebavilo, a tak přešel na fakultu žurnalistiky na nově založené Vysoké škole politické a sociální. Ten samý rok, tedy v roce 1946, skončil na třetím místě v soutěži o rozhlasovou hru, do které se přihlásil. A na podzim mu už v rozhlase nabídli místo. Psal scénáře, účinkoval v různých hrách a o rok později už režíroval rozhlasový přenos hry Voskovce a Wericha Pěst na oko z Divadla u Nováků. Práce měl stále více, a tak studium žurnalistiky nakonec pověsil na hřebík. Pak to ještě zkusil na filozofické fakultě, aby maminka měla syna s titulem, jak si přála, jenže i tu nakonec vzdal.
Vstup do strany
Když ve volbách zvítězila komunistická strana, Dvořákovi začaly krušné časy. Aby mohl dál pracovat v rozhlasu, nutili ho, aby vstoupil do strany. „Když nevstoupíte do KSČ, tak vás tu neudržím!" řekl mu koncem roku 1947 ředitel rozhlasu Mirko Očadlík. Přestože Dvořák tak udělal a i jeho otec byl komunista, nijak mu to nepomohlo. Měl rád americký jazz a svým chováním se vymykal požadavkům komunistů. Chodilo na něj jedno udání za druhým. Jednou na něj do rozhlasu přišel posudek místní organizace KSČ, ve kterém stálo, že nenavštěvuje schůze a nezdraví »Čest práci!«. V rozhlasu si tak udržel místo jen tři roky. Dostal výpověď oficiálně proto, že je na vytváření zábavy příliš mladý, což mu ale prý zdůvodňoval soudruh jen o tři roky starší. Půl roku pak pracoval v továrně na výrobu gramofonových desek v Loděnicích. Tohle lukrativnější místo mu sehnal jeho bývalý profesor na gymnáziu, hudební skladatel Jan Seidel. Jinak by skončil bůhvíkde. Pak po přímluvě Jana Wericha (†75), kterého poznal, když pracoval v rozhlase, dostal místo v národním podniku Československé cirkusy, varieté a lunaparky. V cirkusu Praga, trvale stojícím na Karlově náměstí, uváděl vystoupení artistů. Jenže svým vystupováním elegána do šapitó rozhodně nezapadal. A tak začal jezdit jako moderátor se zájezdovým představením, ve kterém vystupoval třeba Vlasta Burian (†70) či herečka Hana Vítová (†73).
Osudové setkání - Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 1.
