Petr Janda (78): Svůj čas se snažím neproflákat!
Vaří, žehlí, už třicet let pěstuje rajčata a volný čas tráví nejraději se svojí rodinou. A tu má frontman skupiny Olympic Petr Janda (78) hodně velkou. S manželkou Alicí (39) jsou spolu už dvacet jedna let a mají dcery Anežku Petru (12) a Rosálii Janu (9). Dceru Martu (46), která je zpěvačkou, a dceru Elišku (29) má muzikant z předchozích manželství. Kromě toho je už trojnásobným dědečkem dospělých vnoučat Petra a Matouše, kteří jsou od předčasně zesnulého syna Petra (+35), a vnučky Marušky (8), která je od dcery Marty. A už skoro dva roky se těší z pravnoučka Pepíka. Proč chtěl ze vztahu s Alicí nejdřív vycouvat? Co mu opravdu nejde a v čem se naopak vyzná?
Petře, jak se vám během více než rok trvající pandemie daří? Jak to zvládáte?
„Co se týká fyzického stavu mého těla, tak nic moc. Kvůli současné situaci jsem přestal chodit na tenis, takže moje kondice jde rapidně dolů. Udělám pár kroků a jsem už málem unavený. Ale aspoň chodím denně asi třicet pět minut na pásu, který mám doma. Takovou rychlejší chůzí. Ale stejně cítím, že bych potřeboval toho pohybu víc. Na tenis jsem chodil třikrát týdně po dvou hodinách, a to mě udržovalo perfektně nad vodou. A co se týče psychiky, tak tu mám celkem dobrou. Někdy jsem sice takový skeptický, přemýšlím, jestli to vůbec někdy skončí a jestli se toho vůbec dožiju, ale naštěstí mám práci, která mě drží. Dělám na dvou deskách najednou a ještě skládám písničky pro různé lidi na zakázku, takže o práci nouzi nemám. Ten čas, který mám, se snažím úplně neproflákat. Hodně taky čtu knížky, a když potřebuju být na vzduchu, vezmu hrábě a jdu hrabat listí na zahradu.“
Kolem domu je určitě pořád co dělat, manuální práce vás tedy baví?
„Je to strašně příjemné. My máme poměrně velkou zahradu, asi tři tisíce metrů čtverečních, ale má to tu nevýhodu, že když spadne listí, tak je to fakt peklo.
A ty skeptické pocity zase brzy odejdou…
„To jo. Každé pondělí hraju na Facebooku pro naše fanoušky jednu písničku, slíbil jsem jim, že budu hrát tak dlouho, než covid skončí, než se to zase všechno otevře, písniček mám na to dost. (směje se) A kromě toho moje dcery, téměř už devítiletá a dvanáctiletá, mají doma distanční výuku a já je kontroluju, protože toho samozřejmě občas zneužívají, hrají si hry, telefonují s kámoškami a já doma chodím jako policajt, protože manželka je v práci, tak se musím postarat. Samozřejmě je musím taky nakrmit, tak i vařím, takže činností mám dost.“ (směje se)
Manželku tedy doma plně zastanete…
„Myslím, že jo. Žena strašně ráda žehlí, ale já už dokonce taky, začalo mě to bavit. (směje se) Koupili jsme žehličku, parní generátor, a manželka se do něj tak zamilovala, že pořád pere, aby mohla žehlit. Ale teď už tři měsíce chodí do práce, začalo se jí stýskat, je diplomovaná porodní asistentka, takže chodí dva tři dny v týdnu do práce, a to se musím o děti postarat já. Vzbudit je na výuku, zkontrolovat, aby všechno do školy udělaly, dát jim najíst a tak. Ale já to dělám rád, mně vyhovuje, že mám nějakou činnost. Zrovna jsem si říkal, že kdybych se tehdy už neoženil a zůstal sám, tak co bych teď tady dělal?!“
Jak často se vidíte se staršími dcerami Martou a Eliškou?
„Teď jsme se neviděli asi měsíc, ale normálně se vídáme velmi často. Jsme aspoň v kontaktu po telefonu. Marta se o mě asi nějak bojí, tak mi volá každý den a vždycky je ráda, když jí řeknu, že se mám dobře. Tak to mě samozřejmě těší.“ (usmívá se)
Mezi vámi a vaší ženou je téměř čtyřicetiletý věkový rozdíl. Jak jste se spolu vy dva seznámili?
„Italové tomu říkají, že udeřil blesk, tak něco takového mě potkalo. Mě tedy ten blesk udeřil asi tak tisíckrát v životě, ale ne tak vážně. To mě jen tak šmrncnul, ale s Alicí mě opravdu udeřil. Když jsem se pak dozvěděl, že je jí osmnáct, tak jsem z toho okamžitě chtěl vycouvat, ale nějak to nešlo zarazit. Byla sice dospělá, ale měla před maturitou. A samozřejmě na Valašsku, odkud pochází, se to rozneslo. Všichni se jí ptali, takže pro ni to muselo být mnohem náročnější než pro mě, ale bylo to období, které nakonec za to stálo. Máme spolu dvě senzační děti a opravdu krásný vztah. A doufám, že nám to dlouho vydrží.“
Bál jste se první reakce jejích rodičů? Zjistíte to v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.
