Seriál filmoví drsňáci: Charles Bronson (†81) - Lásku mu vzala rakovina...
Drsňák s něžným pohledem, který si získal celý svět. V životě Charlese Bronsona (†81) však byly chvíle, které ho dohnaly až na pokraj zoufalství. Byl sice třikrát ženatý, opravdu však miloval jen jedinou, a to druhou manželku. Už v deseti letech se po smrti otce stal hlavou rodiny a musel se postarat nejen o svých čtrnáct sourozenců, ale také o svou matku. Tvrdě pracoval v dolech a prožíval tam peklo, které ho už navěky budilo ze spaní…
Charles přišel na svět 3. listopadu 1921 v americké Pensylvánii jako jedenácté dítě Waltra a Mary Buchinskych. Jeho otec se narodil v Litvě a do Spojených států emigroval za prací. Původní příjmení Bučinski si nejdříve změnil na Bunchinsky a pak, aby to znělo více americky, z něj udělal Buchinsky. Svoje štěstí jel hledat do hornického městečka Ehrenfeld. Věřil, že najde zlatou žílu a bude si žít jako v bavlnce. Jenže co se týče pohádkového bohatství, sen se mu nesplnil. Dopřán mu však byl jiný poklad. Potkal totiž Mary, největší lásku svého života, shodou okolností rovněž původem Litevčanku. Vzali se a postupně se jim narodilo patnáct dětí. Charles byl jejich jedenáctým potomkem. Rodina žila velmi skromně. Aby mohli svoje ratolesti nakrmit, museli si hodně odříkat. Na vlastní kůži to pocítil i malý Charles|:„Rodiče neměli peníze, abychom měli všichni nové oblečení, a tak jsme jej nosili jeden po druhém. Byli jsme hrozně chudí. Jenže já měl starší sestry, a proto se stalo, že jsem měl na sobě i holčičí oblečení. Matka mě oblékala do jejich šatů. Umíte si asi představit, co na to moji spolužáci…,“ svěřil v jednom z rozhovorů herec, který později jako jediný z rodiny vystudoval vysokou školu.
V deseti živil rodinu
Ve škole mu to dávali „sežrat“, každý den se Charles třásl, co ho tam zase čeká. Spolužáci se mu nejen posmívali, ale často se stal terčem i fyzického násilí. Situaci mu neulehčovala ani jazyková bariéra, jako dítě emigrantů moc neuměl anglicky. Doma mluvili pouze litevsky a rusky. S tím vším se chlapec uměl vyrovnat. Na kolena ale jeho i celou rodinu srazila v roce 1926 nepovedená stávka horníků. Přišli i o to jediné, co měli. O svůj dům. Za vzpouru totiž všechny horníky vyhnali z jejich příbytků. „Abychom neskončili na ulici, nastěhovali jsme se do sklepa jednoho z horníků. Pro mě to bylo nejhorší období mého života,“ přiznal herec. O pár let později jeho otec zemřel. Jelikož měl Charles převážně sestry, musel se o ně postarat. V pouhých deseti letech mu nezbývalo, než nastoupit do práce, jelikož potřebovali každý cent. A kde jinde by našel místo než v uhelném dole, jako v té době téměř všichni z jeho okolí… Místo toho, aby si hrál s dětmi, tvrdě pracoval. „Za tunu uhlí jsme dostávali jeden dolar. Byla to těžká práce, necítil jsem ruce,“ svěřil. Jeden den dřel v dole, kde připravovali uhlí, druhý den jej vyváželi ven. S ostatními muži, převážně cizinci, si vytvořil blízká přátelství. Jenže kromě kamarádského pouta si z podzemí přinesl do života ještě něco jiného: celoživotní strach ze tmy. „Úzké šachty mě děsily. Kvůli tomu mám panickou hrůzu z uzavřených prostor a nedokážu dýchat. Bojím se tmy a večer musím mít alespoň jedno světlo v domě rozsvícené, jinak bych ani neusnul,“ prohlásil kdysi Bronson. Z těžké práce ho vytrhla až druhá světová válka. A 178 cm vysoký fešák narukoval k letectvu. „Přestože byla válka, pro mě to byly šťastné časy. Naučil jsem se pořádně anglicky. Ochutnal jsem opravdové jídlo a kluci mě brali jako jednoho z nich,“ řekl. Když se pak vrátil domů jako veterán, svůj starý život už nechtěl. Rozloučil se s rodinou a jel hledat štěstí do New Yorku.
Skončil ve vězení
Aby se uživil, vzal práci, která mu přišla do cesty. Začínal s loupáním cibule a snažil se vydělávat i jako boxer. Všude ale vydržel jen pár dní. Pracoval i na farmě, jenže se nepohodl s majitelem, který mu za jeho služby odmítl zaplatit. Charles se naštval a z domu mu udělal kůlničku na dříví. Jeho řádění nezůstalo bez postihu, měsíc si poseděl ve vězení. Po propuštění zamířil do Philadelphie. Zajímal se o umění a začal navštěvovat večerní školu. Vystudoval malířství a scénografii. Působil ve dvou divadelních souborech a prošel i hereckou přípravou. Od roku 1947 hrál v provinčních scénách v New Yorku a od roku 1951 se začal objevovat ve filmech. Nejdříve to byly epizodní role, brzy však začal už jako Charles Bronson dostávat hlavní role. Díky svým ostrým rysům se dokonale hodil do westernů. V roce 1960 si zahrál v legendárním snímku Sedm statečných a role pistolníka Bernarda ho vystřelila na výsluní. O osm let později zazářil jako mstitel Harmonika ve veleúspěšném westernu Tenkrát na západě. Za celý svůj život natočil více než šedesát snímků. V 70. letech získal Zlatý glóbus a stal se jedním z nejpopulárnějších herců na světě.
A která láska byla ta největší i mnoho dalšího čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.