Kateřina Brožová (52)o rodině i partnerství...
Vždy si přála velkou rodinu. Jenže osud tomu chtěl, že se Kateřina Brožová (52), hejtmanka z televizního seriálu Modrý kód, stala mámou jedné dcery. Dnes už osmnáctiletou Kateřinu má s bývalým manželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem. Rozvedli se, když byly dceři dva roky. Ostatně na muže herečka zatím nemá moc štěstí, jejím posledním partnerem byl podnikatel Jaromír Soukup (51). Je teď po jejím boku někdo nový? A nakolik jí v současné nelehké době chybí hraní v divadle?
Jak dlouho to trvalo, než jste s bývalým manželem začali zase vycházet?
„Řekla bych, že záleží na těch dvou a hodně i na jejich okolí. V jakém prostředí žijí, kdo na ně má vliv a jaký byl důvod rozchodu. Pokud v tom hraje roli nějaká řevnivost, zhrzenost či pocit zklamání, pak to asi trvá dlouho. Nám to trvalo dlouho. Skoro deset let. Ale dcery se to nijak nedotklo. Už několik let jsme v úplné pohodě a musím říct, že jsme k sobě našli s bývalým manželem moc hezkou cestu. Jsem vděčná za ten přátelský i rodičovský vztah, jaký máme.“
Čím to ale, že partnerské vztahy vám moc nevychází?
„Nevím, ale myslím, že soužití s herečkou je trošku problém a soužití s Vodnářkou také. Ale to je moje hloupá vlastnost - všechny chyby světa vztahovat na sebe, takže ono to všechno bude spíš jinak.“
A jak se chová žena ve znamení Vodnáře?
„Žije trošku s hlavou v oblacích, je idealista. Skutečnost si idealizuje, nechce si připustit špatné věci a pořád doufám, že to, co není v pořádku, bude lepší. A ono se to prostě nezlepší. Akorát takovému člověku trvá hrozně dlouho, než udělá ten krok, kdy si to uvědomí a nastane nějaké radikální řešení.“
Kateřino, je po všem boku teď nějaká láska?
„Není a ani ji nehledám. Pokud přijde, budu ráda, nebráním se jí, protože nechci zůstat sama navždy, dokonce bych se i ráda ještě jednou vdala. Věřím ale v osud, jsem v tom absolutní fatalistka, takže pokud mě to někdy potká, tak potká a možná taky nepotká.“
Měla jste vždy přátele víc mezi ženami, nebo mezi muži?
„Mezi muži, vždycky jsem se víc kamarádila s kluky. Já jsem vlastně byla vychovaná jako holka a kluk dohromady. Tím, že měli rodiče jenom mě… Oni tedy o první dítě přišli, byl to syn, byl by o tři roky starší. Ale prostě takhle to nemělo být. A možná i proto si táta kompenzoval svůj vztah k synovi, že mě přiváděl k takovým víc klučičím koníčkům, jako bylo třeba rybaření, zahradničení… Maminka zase byla víc na město, s ní jsem chodila do divadla nebo mezi lidi.“
Zmínila jste rybaření, stále chodíte na ryby?
„Jen zřídka, času je málo. Hodně se věnujeme koním. Dcera skáče závodně parkur. K tomu jsem ji vlastně přivedla já, protože koňmi jsem tak zvaně praštěná už od dětství. Takže i Kačka už od dvou let chtěla pořád ke koním. Když si pak v Chuchli sedla na poníka, bylo mi jasné, že to bude pokračovat. Takže maximum volného času se snažím dceři pomáhat. Připravuje se na mistrovství Evropy, což je velmi těžké.“
Proč chodila ke kartářcer? Dozvíte se v tištěném Aha!pro ženy číslo 14.