Michaela Dittrichová (28) z Modrého kódu: Přiznám se, že mám už krizi...
Vždy si přála být mladou maminkou, a to se jí splnilo… Herečka Michaela Dittrichová (28), známá i pod svým dívčím příjmením Sejnová, sice neměla vůbec jednoduché těhotenství, o to snadnější byl prý porod. Syna Matěje (4) má s jevištním mistrem Jiřím Dittrichem (45). Mateřství si herečka, jinak také sestřička Libuška z Modrého kódu, velmi užívá. V posledních dnech a týdnech nicméně prožívá strach a obavy o zdraví svých nejbližších. V rozhovoru také prozradila, proč ji dřív měli kolegové za hysterku… Jana SVOBODOVÁ
Jak zvládáte současnou situaci kolem pandemie?
„Pamatuji se na moment, kdy se to objevilo. Bylo desátého března, ten den byla zrušena všechna představení a my jsme zrovna točili Modrý kód. Všichni jsme řešili, co bude. Polovina byla naštvaná, polovina to brala sportovně. A já jsem si říkala: Dobře, nedá se nic dělat, mohli jsme tušit, že to přijde, nějak situaci zvládneme. Ale přiznám se, že teď už mám krizi.“
Dostavil se strach?
„Ano. Máme starší příbuzné, rodiče… Nejsou staří, nicméně dvacet jim není, manželova maminka měla zdravotní komplikace, nemocné plíce, bojíme se o ni. Bojím se o manžela, protože pořád chodí do práce, bojím se o kamarády, o nemocné lidi, bojím se toho, že nevíme, jak dlouho to bude trvat. Finanční rezervu sice nějakou máme, nicméně není nekonečná. Navíc udržet syna doma, nepřenášet na něj svůj stres, být opravdu co nejvíce doma, to není snadné. Obden jdeme maximálně na půl hodiny do lesa na procházku, nosíme roušky, ale cestou vidím, že jsou tací, kteří nařízení nedodržují, a mám strach. Je to náročné, strach je veliký.“
Někteří umělci měli na uzavření divadel rozporuplné názory, jak to vnímáte vy?
„Ten samý den, co se zavřela divadla, jsem dávala rozhovor pro Primu. Mluvila jsem o tom, a myslím si to stále, že je potřeba lidi od sebe nějak oddělit, aby se virus nepřenášel. Spočítala jsem si, o kolik peněz přijdeme, máme hypotéku, malé dítě… Ale věděla jsem, že ta opatření jsou zapotřebí. Upřímně, byla jsem jednou z prvních, které se smáli, když jsem se bála, že ta nemoc přijde brzy i k nám. Všichni si ze mě dělali legraci, že jsem hysterická, že to přejde a že na klasickou chřipku umírá mnohem víc lidí. Byla jsem ta, kdo volal rodičům, aby zbytečně moc nevycházeli ven. Mně to přišlo v pořádku.“
Mluvíte o svých rodičích, sama už jste přitom také maminkou, a to od poměrně mladého věku…Takhle jste si to přála?
„Cokoli jsem si přála, splnilo se mi. Ať už se to týká školy, práce i rodiny. Vždycky jsem si přála být mladou maminkou, abych na své dítě měla i sílu. Opravdu jsem si to moc přála, s manželem jsme ale nic neplánovali. A ono se stalo a oba jsme za moc rádi.“
Jak jste prožívala těhotenství?
„V prvním trimestru jsem zažila snad všechny strachy, které mohou být. Hned od začátku jsem totiž byla na rizikovém těhotenství. Paní doktorka mi nedoporučila pracovat, s prací jsem tedy přestala poměrně rychle. V šestém měsíci se syn rozhodl, že se mu chce ven a od té doby jsem ležela v nemocnici, aby ho udrželi. Báli jsme se, aby byl zdravý, a pokud by se narodil předčasně, tak abychom všechno zvládli. Matýsek naštěstí vydržel až do termínu a vrátil mi to pak zase porodem. Na svět přišel hodně rychle. Jeho narození probíhalo bez jakýchkoliv zásahů, jenom s jednou šikovnou porodní asistentkou. Kdyby to těhotenství nebylo tak náročné, klidně bych rodila pořád.“ (směje se)
Jak se seznámila se svým o 17 let starším manželem, co pro ni znamená aerobik a mnoho dalšího čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.