Marta Kubišová (76): Hlavně nesmím upadnout!
Byla mladá, úspěšná, před sebou měla skvěle našlápnutou kariéru. Pak přišel srpen 1968 a všechno bylo jinak. Politické důvody Martu Kubišovou (76) připravily o studium, práci i lidskou důstojnost. Dokonce přemýšlela o sebevraždě, ale láska k životu byla silnější. I když ji hodně zkoušel. Zklamání a smutky ale přebolely, určitě i díky dceři Kateřině (40), která mamince pomáhá. Věk se ale hlásí a s ním i zdravotní potíže…
Doma nezpívala
Zahálet ji prý neviděla ani dcera Kateřina Moravcová, která jí pomáhá s propagací a administrativou. Do svých deseti let netušila, že její máma byla slavnou zpěvačkou. „Vůbec mě nenapadlo, že zpívá. Mamča mi nikdy ani nezpívala, tak jak já bych na to přišla?“ vyprávěla Katka v Top Star magazínu. „Pak jednou přišla babička a pustila mi písničku. Řekla jsem, že je hezká a chtěla jsem vědět, jaký pán ji zazpíval. Znělo mi to, jako když zpívá chlap, vůbec mě nenapadlo, že to je maminka.“ Ta úděl chartistky i podlé praktiky estébáků popsala v pořadu ČT z cyklu Neobyčejné životy. Ztrpčovali jí, přitom rozvedené ženě, i vyzvedávání dítěte. „Ale já jsem věděla, že paní učitelka s oblečeným dítětem chodí po chodníku před školou,“ líčila Marta chvíle, kdy ji příslušníci pouštěli ze své budovy pozdě odpoledne. Státní bezpečnost se mstila za to, že Marta odmítla podepsat podporu normalizačnímu režimu. Mohla by se vrátit na pěveckou dráhu, kterou musela opustit kvůli nastrčeným pornografickým fotkám začátkem roku 1970. Skutečným důvodem byl spíše její obdiv politika Dubčeka (+70), hlavního aktéra pražského jara 1968. Myslí zpěvačka v srpnu na politické události, které jí změnily život? „Samozřejmě, na to se nedá zapomenout,“ říká. Lehké to pro ni rozhodně nebylo. Trnem v oku byla už od mládí. Její tatínek měl totiž soukromou lékařskou ordinaci. Kubišové proto nedoporučili studium na vysoké škole. Adeptka na medicínu, o které snila, nebo na indologii, která ji v té době bavila, skončila jako dělnice ve sklárnách. Později se díky talentu dostala ke zpívání, jejím cílem ale nikdy nebylo stát se zpěvačkou. Po zákazu vystupování a období nezaměstnanosti se jí podařilo zakotvit v kanceláři.
Modlitba pro Martu
Dvacet let uteklo jako voda. Z obdivované celebrity se stala paní v džínách a tričku, „… která běží domů z práce uvařit večeři,“ vzpomínala dcera Kateřina v dokumentu Magický hlas rebelky od Olgy Sommerové. Přišel listopad 1989 a kamarádka Havla, Hutky a dalších odpůrců režimu, stála na balkoně Melantrichu a zpívala národu Modlitbu pro Martu. Vůbec nečekala, že ji tam odvedou, nevěděla, co po ní budou chtít. „Přiběhla jsem z kanceláře z ulice V Jámě, což je jen několik metrů. Vyzvedával mě tam Ondřej Vetchý se slovy, že mě Václav Havel potřebuje. Tak jsem šla za nimi. Jen jsem se pozdravila s Vlastou Chramostovou a publicista Jiří Černý mě vystrčil na balkon, že by to chtělo Modlitbu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to budu muset zpívat bez hudby, navíc tlampače byly otočené do lidí a já měla krátkou ozvěnu. Vůbec jsem nevěděla, čeho se držet. Bylo to prostě šílené. Po odzpívání jsem se zhroutila do křesla a tam jsem dlouho seděla zatuhlá.“ Krásné vzpomínky ženy, která si tentrát před třiceti lety vzala v práci na dva roky neplacené volno. Co kdyby se konal umělecký návrat na pódia. Povedlo se…
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 33.