Herec a muzikant Petr Vondráček (42): Už jsem spíš idol pro starší dámy...
Tvrdí o sobě, že ve skutečnosti je dobrák. Jenže co se týká hereckých rolí v televizi i na jevišti, vídat můžeme Petra Vondráčka (42) většinou jako záporáka. I v Ordinaci v růžové zahradě nebo v První republice pořádně zamíchal kartami. Jinak je to vzorný táta, pro kterého je dcera Anička (9) na prvním místě. Před časem ale herec v tichosti opustil svoji partnerku Báru (35) a po svém boku má už novou přítelkyni. Jaký mám vztah k ženám a plánuje se svojí novou láskou svatbu?
V současnosti běží na obrazovkách Tvoje tvář má známý hlas, s níž i vy sám máte zkušenost. V show jste účinkoval před dvěma lety, jak na natáčení vzpomínáte?
„Byl to určitě zážitek, ale jednou za život to stačilo. Největší moje proměna byla určitě Tina Turner, na tu jen tak nezapomenu. A víte proč? Musel jsem se totiž kvůli ní komplet oholit! Všechny chlupy i na nohou i vousy, úplně do hladka. (směje se) Asi si pak umíte představit, jaké utrpení následovalo poté, když to rostlo. Štípalo a pálilo to jako čert! Zapřisáhl jsem se, že nic podobného už vícekrát neudělám. Nikdy a kvůli ničemu ani nikomu.“
Vídat vás teď diváci mohou například v muzikálu IAGO, kde hrajete pořádného intrikána. Jaké to je vtělit se v záporáka Iaga?
„Obecně, tyhle záporné role se hrají mnohem lépe než nějací trapní klaďasové. Pro herce je to výzva a může se vyřádit. Ve skutečnosti ale zloduch rozhodně nejsem, takže teď si alespoň můžu vyzkoušet i tu druhou, temnější stránku. Jinak v reálním životě jsem hrozný klaďas a myslím si, že i slušný člověk. A tedy nemyslím si to jen já, abych se nechlubil, ale říkají to i lidé z mého okolí. Jsem prostě pohodový fajn chlap. Nekuju žádné pikle, nepomlouvám jako moje postava, a ani Janek Ledecký, který mě v Iagovi alternuje, žádný šmejd není. Znám ho už léta letoucí a právě on mi tuhle roli nabídl.“
Roli padoucha Denise Adlera jste měl i v seriálu Ordinace v růžové zahradě, lichotivá zrovna nejí ani vaše postava poručíka RudolfaTomana v První republice... Že by vám to bylo už souzeno?
„To je pravda. Tam jsem byl taky takový zákeřný a vykutálený hochštapler. Ale s postavou Denise jsem měl přece jen něco společného. Byl to majitel golfového klubu a golf já taky hraju, takže alespoň něco. Povahově jsem s ním ale nic stejného neměl, v ničem bychom se neshodli. Jinak v seriálech nejsem skoro nikdy dobrák. A opravdu ani v seriálu První republika tomu tak není. Zřejmě je to můj úděl, ale jak říkám, jsem dobrosrdečný kluk.“
Teď ale z jiného soudku... Psalo se o vás, že věříte na duchy. Je to pravda?
„Jistě, věřím na duchy. Na chalupě jich dokonce máme několik. Slyšet jsou hlavně v noci, na půdě, když je úplné ticho. Vnímám, jak se tam něco hýbe. Někdy je to sice kuna, ale většinou jsou to duchové.“
Mluvíte vážně? To se asi na chalupě bojíte, ne?
„Proč bych se měl bát? Věřím, že je to někdo z mých příbuzných a ti by mi přece neublížili. Jsou to dobré síly, které mě naopak možná chrání. Jsem na ně zvyklý. Na chalupu, kterou postavil ještě můj pradědeček vlastníma rukama, jezdím už léta. Už v dětství jsem tam s rodiči trávil celé prázdniny. Teď jsem tam většinou sám, relaxuju, hraju na klavíru a popíjím skleničku něčeho dobrého. Pro mě ideální odpočinek. Jinak ke klavíru, který mám na chalupě, jsem se dostal náhodou. Našel jsem ho v jednom klubu ve sklepě. Měl zlomenou jednu nohu, dal jsem ho opravit a hraju na něm moc rád. Je to moje srdeční záležitost.“
S tím, že věříte na nadpřirozené věci jste mě opravdu překvapil...
„A proč ne? Já věřím i v Boha, i když nejsem aktivní katolík. Člověk přece musí v něco věřit, v nějakou sílu, která ho žene dál. Věřím ale i na osud i v sám sebe, což je hodně důležité. I když by se zase nemělo jednat o bezmeznou víru v sebe samého, protože někdy je potřeba také pochybovat a držet se při zemi.“
Jaký je táta, jaký vztah má k ženám a mnoho dalšího čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 42.
