Manželka kuchaře Polhreicha Zdeňka (42) půl roku bojuje s nádorem prsu: Rakovina mi otevřela oči!
Život je někdy nepochopitelný. V jeden okamžik vynese člověka na vrchol, aby ho záhy srazil k zemi. Jako by čekal, jak se k problému postaví… Své o tom ví Zdeňka Pohlreich (42), do jejíhož šťastného života zasáhla rakovina! Manželka známého šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha (57) se ale k překážce postavila od počátku čelem. Se závažnou chorobou začala bojovat všemi prostředky. K tradiční léčbě, která zahrnuje operace, chemoterapie a ozařování, přibrala i léčbu alternativní – navštěvuje kinezioložku, upravila stravování a obklopila se léčivými kameny, které jí změnily život…
Zdeňka a Zdeněk Pohlreichovi se poprvé potkali před 23 lety v Austrálii, kde Zdeňka reprezentovala národní tým na mistrovství světa v softballu a Zdeněk tam v té době žil. I když prý mezi nimi hned přeskočila jiskra, jejich cesty se rozešly a oba založili vlastní rodiny – Zdeňka má s prvního manželství dva syny, Zdeněk jednoho. Před sedmi lety se ale v Praze potkali znovu a život obou nabral nový směr… 15. října 2011 si řekli své »ano« u Bodamského jezera ve Švýcarsku, sňatek pak stvrdili před českými úřady o pár týdnů později a zdálo se, že šťastná éra bez mráčku nikdy neskončí. Jenže tři roky nato si Zdeňka nahmatala v prsu bulku. „Když jsem objevila další, šla jsem hned k lékaři. Na ultrazvuku a mamografu se přišlo na to, že tam nálezy skutečně jsou. Nejhorší byl ten týden čekání na výsledky. Když mi řekli, že je to zhoubné, se mi strašně ulevilo. Konečně jsem věděla, na čem jsem,“ vzpomíná na zlé chvíle Zdeňka. V ten okamžik se rozhodla, že s nemocí bude, za vydatné podpory manžela, bojovat všemi prostředky. Vedle tradiční léčby se obrátila i k alternativním léčebným metodám. Oslovily ji léčivé kameny…
Sbírala je od dětství
Nebylo to poprvé – kameny ji fascinovaly již od dětství. Prvním, který ji zaujal, byl pyrit, zvaný kočičí zlato. „Našla jsem ho v hromadě uhlí a fascinovala mě jeho zlatavá barva s nádechem do zelena. Od té doby mě všechny kameny doslova očarovaly,“ vzpomíná Zdeňka s tím, že v té době začala kameny sbírat. „Některé byly obyčejné, které jsem našla sama a líbily se mi tvarem nebo barvou. Později jsem si je začala kupovat a dostávat různé drahé kamínky od mojí babičky. Měla jsem je v plechové krabičce a každý den jsem je vyndala, přerovnala a zase hezky uklidila,“ usmívá se Zdeňka. Jak ale plynuly roky, přišly starosti – studium, práce, rodina, na zájem o kameny najednou nebyl čas. Až zákeřná nemoc Zdeňku přiměla přehodnotit svůj životní styl…
Nemoci vděčím za mnohé
Přišly chvíle, kdy i ona ztrácela svůj obvyklý životní optimismus. Například ztráta vlasů po chemoterapiích je pro každou ženu velkou zkouškou. Nakonec si ale řekla, že se nemoci nepoddá. „Změnila jsem priority a žiju naplno. Vždyť já třeba zrovna na kameny úplně zapomněla, jako ostatně na spousty věcí, které teď znova objevuji, například sama na sebe,“ připouští Zdeňka, která je teď kameny doslova obklopená. „V rohu ložnice mám křemen, u sebe nosím citrín, akvamarín, ametyst a jadeit. Ty mi pomáhají v boji s mou nemocí, mám je v náramku, v náhrdelníku a v náušnicích. V kabelce mám achát, který jsem dostala od syna Martínka. Dále pak máme u počítače různé kameny, které na sebe váží elektromagnetický smog z počítačů, mobilů a podobně,“ prozrazuje.
Na dobré cestě
V těžkých chvílích je jí oporou manžel i celá rodina, mladší syn dokonce její lásku ke kamenům sdílí. „Zdeněček se mi kvůli kamenům trochu posmívá, ale nevadí mu to a malý Martínek je celý po mně. Má rád život, a i když kameny vypadají staticky, je v nich neskutečná zemská i vesmírná energie! Myslím, že ho to přitahuje,“ říká Zdeňka. S léčbou rakoviny pokračuje, výsledky jsou naštěstí dobré. A kameny už zůstanou natrvalo nedílnou součástí jejího života. „Jsou dar Země a člověk je může využívat ke své potřebě, ale musíte si otevřít hlavu a srdce a poslouchat a vnímat jejich energii, dá se to naučit. V dnešní době člověk využívá svůj potenciál zcela omezeně, jednáme pouze rozumem, vytratily se nám z života věci, jako jsou intuice a cit. Emoce v sobě dusíme, neposloucháme svá těla, a to se nám pak vrací jak bumerang v podobě nemocí a psychického vyčerpání. Sama jsem to zažila. A proto teď říkám, že rakovině za mnohé vděčím. Díky ní jsem zjistila, že v životě jsou věci důležité a pak ty úplně nedůležité. Pokud dokážeme spojit rozum a cit a přemýšlet v tomto stavu, otevřou se nám jiné světy. Kameny nám mohou v tomto pomoci. Mají totiž v sobě krásu ženy a pevnost a sílu muže,“ dodává Zdeňka Pohlreich.
