Kartář Láďa (53) z Prahy si v životě vybral nejednu krutou daň. Dnes vykládá »mariášky« a je i diagnostik: "Napojím se a říkám to, co cítím…"
Dokáže se na vás napojit a sdělit vám věci, o kterých víte jenom vy, anebo je možná ještě netušíte. Říká pouze, co cítí, nikoli to, co byste si přáli slyšet. Kartář Láďa (53) z Prahy, kterého si snadno zapamatujete podle jeho charakteristického účesu a hlasu, přistupuje ke své práci s pokorou a umí si jí vážit. A ví proč, v životě si totiž vybral už nejednu krutou daň…
„Někteří si myslí, že jsem namyšlený, ale není to tak,“ říká s úsměvem kartář Láďa, v televizi známý svým nagelovaným účesem. „Jsem naopak velmi vděčný a denně děkuji za to, co dělám,“ dodává. Nebylo to tak ale vždy. „Kdysi jsem se choval jako manekýn. Namyšlený, hubený manekýn, kterému nikde nesměl viset ani vlas. Byl jsem takový metrosexuál,“ vzpomíná Láďa. Pak ale stalo něco, co mu radikálně změnilo život. „Zemřel mi bratr, jednovaječné dvojče. Podlehl vážné nemoci. Mohl se zachránit, ale lékařka mu pořád říkala, že simuluje,“ vypráví se smutkem v hlase. „Psychicky jsem to nezvládl, byl jsem na tom tři roky velice špatně, a to i zdravotně,“ vzpomíná na událost, od které uplynulo už přes dvacet let, a která mu obrátila život vzhůru nohama.„Vybral jsem si svoji daň, od té doby si vážím všeho,“ dodává.
Místo zpěvu přišly karty
Narodil se v Čáslavi, ale dětství prožil na jihu Čech. „Hrozně rád zpívám, můj životní cíl byl, že se stanu zpěvákem. Kvůli rodičům se mi to ale nepodařilo,“ vzpomíná Láďa, který neměl jednoduché dětství. Po vojně pak odešel s bratrem do Prahy, kde bydlí dodnes. Vyučil se sice malířem pokojů, ale nikdy se tím živil. „Dělal jsem číšníka, vyhazovače, podnikal jsem, ale přitom jsem vykládal karty,“ vzpomíná. Svých jedinečných schopností si všiml, když mu bylo kolem dvanácti let. „Nebral jsem na to tehdy zřetel. Maminka mi třeba říkala – dneska mi přijdou peníze a já na to: „Mami, nepřijde nic.“ A nepřišlo. Brácha šel do školy a říká: „Tu matiku udělám.“, a já na to: „Neuděláš.“ Neudělal. Nevěděl jsem, jak je to možné, ale věděl jsem,“ říká. Karty „přišly“ až mezi jeho 15. a 20. rokem. Bavily ho, a tak je po dvacítce začal vykládat…
Přišel o hlasivky
Když posloucháte Láďu v televizním vysílání, hned vás zaujme i jeho na muže neobvyklý, vyšší hlas. „V 18 letech jsem přišel o hlasivky, proto mutuju. Slavil jsem tehdy narozeniny na zábavě v jižních Čechách, s holkama a s partou. Opil jsem se a celou noc jsem zpíval. Půl roku jsem chraptěl. Pak mi řekl doktor, že buď operace a stejně budu chraptět, nebo přijdu o hlas. Řekl jsem, ať to nechá být. Nedá se s tím nic dělat,“ svěřuje se Láďa.
Oči mu otevřel syn
Ztráta hlasivek a jediného bratra však nebyly tím jediným, čím si v životě prošel. Po smrti sourozence na tom byl tak špatně, že vše mohlo dospět k nejhoršímu. Tehdy ho zachránil jeho malý syn, dnes už dvacetiletý David, na kterého je právem hrdý. „Ležel jsem v nemocnici, měl jsem asi padesát kilo. Syn ke mně přišel a říkal mi: „Tati, tati, já tě potřebuju, tatínku můj, tatínku…“ Ležel jsem tam skoro polomrtvý a najednou mi došlo, že se sebou musím něco udělat. Musím tu být pro něj. To on mi tehdy otevřel oči,“ vzpomíná Láďa na své nelehké životní období. „Mám úžasného syna, kterého hrozně miluju, je to moje zlatíčko. Děkuju za to, že ke mně i dnes přijde, je rád, že mě vidí, že si normálně povídáme,“ říká.
Nadávat se nevyplácí
Do jeho života patří i přítelkyně Iva, se kterou žije dva roky. „Byl jsem tehdy sedm let sám, a pak jsem si řekl, že chci mít úžasnou partnerku. A mám ji. Vážím si jí a jsem s ní šťastný. Není to žena, která by mě hodila přes palubu, stojí vždycky při mně,“ říká Láďa. Sám totiž moc dobře ví, jak je důležité, aby se člověk v životě cítil šťastný, byl v klidu a vše bral s nadhledem a neřešil zbytečnosti – a radí to i těm, kdo za ním přijdou. „Čím víc totiž budete nadávat, tím hůř na tom budete vy, nikdo jiný,“ konstatuje.
Umí se na vás napojit
Láďa se kromě výkladu karet věnuje také zdravotní diagnostice. „Jsem diagnostik, ale nejsem lékař ani léčitel,“ vysvětluje. „Jakmile něco ucítím, tak to řeknu. Prostě to ke mně přijde samo. Lidé jsou překvapení, že to vím, ale já neumím vysvětlit jak,“ doplňuje. Když se k němu objednáte na diagnostiku, chytí vás za ruku a pokusí se na vás napojit. Pokud mu voláte do televize, stačí mu váš hlas. „Když vysílám, říkám, zůstaňte mi na telefonu, já vás potřebuji slyšet. Tím se na vás víc napojím. Karty jsou pro mě jen doplňující. Když se napojím, řeknu věci, které tam opravdu cítím,“ vysvětluje.
Celý text najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.