Proud při spouštění motoru je v řádu stovek A. Ohmův zákon Vám prozradí, jak velká část z napětí akumulátoru se ztratí ve vodičích při určitém odporu. A bude Vám jasné, proč je většina těch prodávaných "startovacích kabelů" z Číny v praxi k ničemu. I kdyby svorky byly připojené k vodičům pečlivě (což nejsou), vodiče nejsou měděné, nýbrž hliníkové a jak jsem zjistil po jejich rozebrání, pod tlustou izolací mají skutečný průřez chabé 4 mm2!!! Při délce 2x 2,5 m tedy mají jen samotné vodiče odpor 0,035 Ohmu. I kdyby to byl jediný odpor v obvodu, při proudu 150 A zbývá pro motor spouštěče mizerných 7 Voltů - ale ony jsou tam ještě nemalé přechodové odpory... S tím pak asi nenastartujete ani litrový "benziňák".
Důležitá poznámka k tomu, co dělat po spuštění motoru u auta, které mělo akumulátor vybitý: I když se může zdát, že nejdůležitější je akumulátor co nejrychleji zase nabít, má to háček. Doslova hák! Alternátory současných vozidel jsou schopné dodávat značně velký proud, minimálně 40 A - a když je akumulátor vybitý, je "hladový" a ten proud do sebe přijme. Což je pro něj ale doslova vražda... Nabíjecí proud nemá nikdy překročit jmenovitou hodnotu, která je desetinou kapacity - čili v daném příkladu 5 A.
Takže: Když motor chytne a už nehrozí, že se neudrží v chodu, zapněte všechno, co se dá, aby z toho proudu, který dodává alternátor, co nejvíce odebraly spotřebiče a na akumulátor ho zbylo co nejméně!!! Až doma pak akumulátor nabijte (normální nabíječkou). A proud nastavte tak, aby nebyl ani o chlup větší, než je nutné. Vše záleží na tom, za jak dlouho potřebujete zase jet. Velmi hrubě můžete počítat, že musíte akumulátoru dodat o třetinu až polovinu víc energie, než kolik jí ztratil; takže potřebujete-li jet za 10 hodin a máte úplně vybitý akumulátor s kapacitou 50 Ah, měli byste mu dodat nejméně 70 Ah - čili stejně ho nestihnete plně nabít. Když se o to pokusíte použitím proudu 7 A, tak ho sice nabijete, ale zároveň mu snížíte životnost. NEVRATNĚ. Vždy a za vš
Nerad kritizuji zbytečně a když už, tak konstruktivně- ale tyto rady jsou zčásti neúplné, takže to podstatné v nich chybí, zčásti ne zcela správné, zčásti na hranici blábolu. Autor(ka?) toho o tématu ví příliš málo, než aby mohl(a?) někomu svými radami pomoci. Bohužel, v médiích je to dnes spíše normou.
Tragedie je konstrukce většiny prodávaných kabelů, jednak většinou hliník a ještě malého průřezu, aby kabel vypadal věrohodně má klidně centimetrovou izolaci., ta bohužel proud nevede. Další problém jsou kleštové svorky, vymlasnkuté ze železného plechu kde pak účinná plocha při připojení je tak 2mm2 , přechodový odpor jak prase. Asi by bylo rozumné si kabely vyrobit a použít třeba "kostřící" svorky ke svářečce , kabely co kde najdem v provedení slaněný vodič - licna,při menším průřezu klidně víc vodičů paralelně.
Jsou to notoricky známé věci, ale nikdy není marné si je připomenout. Například o tom průřezu jsem nevěděl - kurňa, zase výdaj, ale co bych pro svého dýzláčka neudělal.
A ještě jedna (známá) věc: pokud máme něco novějšího, než favorita, tak benzíňák pokud možno nikdy neroztahovat a diesel opravdu, ale opravdu, ku..a, nikdy. Je to cesta k jeho zničení. I když si pamatuji, jak jsme na školním výletě (30 dětí) roztlačovali autobus a byla to sranda. Ta doba je ale pryč.
Správnější postup při pomocném startu je:
Pomocné startování motoru
Pozor: pokud se nebudeme přesně držet následujících pokynů, hrozí nebezpečí poleptání od vystřikujícího elektrolytu. Kromě toho hrozí nebezpečí exploze baterie nebo poškození elektrické instalace obou vozidel.
– Průřez pomocného kabelu by měl být u zážehových motorů do obsahu asi 2,5 l minimálně 16 mm2 (průměr asi 5 mm). U vznětových nebo zážehových motorů s obsahem nad 2,5 l by měl průměr kabelu dosahovat minimálně 25 mm2. Kabel používáme tehdy, když je vybitá baterie. Průřez kabelu je zpravidla udán na jeho obalu. V případě nákupu nového kabelu doporučujeme koupit pomocný startovací kabel s odizolovanými svorkami a s průřezem 25 mm2, protože je vhodný pro všechna vozidla.
– Obě baterie musí mít nominální napětí 12 V (aktuální napětí u vybité baterie může být pochopitelně menší).– Startovací kabely se nesmí poškodit od rotujících dílů, například od vrtule ventilátoru chladiče.
– Pomocný startovací kabel připojujeme v následujícím pořadí:
1. Červený kabel připojíme na kladný pól (+) vybité baterie A.
2. Druhý konec červeného kabelu připojíme na kladný pól (+) dodávající baterie B.
3. Černý kabel připojíme na záporný pól (–) dodávající baterie.
4. Druhý konec černého kabelu připojíme na dobře ukostřené místo X, například na blok motoru vozidla s vybitou baterií. Nejvhodnější je nějaký kovový díl, vešroubovaný do bloku motoru. Zabráníme tím ztrátám v kontaktu s kostrou. Kabel nepřipojujeme k zápornému pólu vybité baterie. Za nepříznivých okolností by totiž mohlo při připojení kabelu na záporný pól (–) vybité baterie dojít v důsledku přeskočení jiskry k výbuchu baterie.
Pozor: svorky pomocného kabelu se nesmí po připojení kabelu vzájemné dotknout, případně se kladné (+) svorky nesmí dotknout kostry, jako např. karosérie nebo podvozku.
– Nastartujeme motor vozidla s vybitou baterií a necháme ho běžet ve volnoběžných otáčkách. Při startování nezapínáme startér na déle než 10 s, protože svorky
