Vnuk od Bohdalky Václav Jílek: Nejen o natáčení erotických scén!

Vašku, do povědomí diváků jste se zapsal díky seriálu Ach, ty vraždy!, kde jste hrál vnuka Jiřině Bohdalové. Objevil vás režisér Zdeněk Zelenka v libereckém divadle, kde jste tehdy hrál?
„Ne, šel jsem klasicky na casting. Pamatuju si přesně na ten večer předtím. Seděl jsem v pokoji na liberecký ubytovně a bylo mi hrozně špatně. Zvažoval jsem, jestli tam mám vůbec jet. Kdybych tehdy podlehl nemoci, tak by se asi můj život odvíjel jinak. Ale do druhýho dne se mi udělalo zázračně dobře, takže jsem po zkoušce sedl do auta, jel na kamerovky a postoupil dál. A ve druhým kole už si nás byla očíhnout paní Bohdalová. Do třetího kola už nás šlo jen pět.“

Takže jste se jí zjevně líbil…
„Asi jo, potom mi i sama říkala, že Zdeňka Zelenku ovlivnila, že si mě vybrala ona. A že si toho Jílka u něj když tak obhájí.“ (směje se)

Jak se vám hrálo po boku tak slavné herečky?
„Ze začátku to bylo těžký. Ostýchal jsem se a chvíli trvalo, než to ze mě spadlo. Byla mi ale neskutečně trpělivou pedagožkou a naučila mě spoustu věcí. A taky mě pořádně komandovala! (směje se) Před každou klapkou jsme trénovali, zkoušeli jsme si to, radila mi, jak mám texty říkat. Natáčení bylo hrozně náročný. Měli jsme dny, kdy jsme byli zavření na Kavkách v ateliéru a točili jsme jen my dva. Paní Bohdalová se mnou celej den natáčela a večer šla ještě hrát, to je obdivuhodný. A potom třeba druhej den napekla koláče pro celej štáb. Jak dokáže být přísná, tak má i tuhle lidskou tvář a umí se odvděčit. Bylo to hrozně milý.“

V první hlavní filmové roli se ale představíte až nyní, v letní komedii Miluji tě modře. Co pro vás bylo na natáčení nejtěžší?
„Zorientovat se v chronologii natáčení. Uvědomit si, v jaký fázi filmu člověk je a co jeho postava prožívá. V divadle hrajete příběh od začátku do konce, ale tady se točí na přeskáčku, musíte se vybudit z nuly na sto během vteřiny a herecký prostředky jsou jiný než v divadle. Byla to pro mě nová a skvělá zkušenost.“

Ve filmu se to hemží nahými dívkami. Jak jste se mezi nimi cítil?
„Já se červenal! (směje se) Hraju tam kunsthistorika, co pracuje v Národní galerii a zdá se mu velkej erotickej sen o nymfách, který jsou nahý. A tady ta scéna měla být ztělesněním Manetova obrazu Snídaně v trávě. Já jsem u toho byl naštěstí oblečenej! Ale na konci filmu jsem se musel přestat červenat, protože nastala velká erotická scéna s Denisou Nesvačilovou. Tam režisér zavelel: Tak, a děti donaha, svlíkat, a bylo.“

Jaké to bylo natáčet erotickou scénu?
„Točili jsme ji poslední den večer, někdy před půlnocí. Byli jsme unavení, ulepení, venku byly třicítky, takže jsme se předtím osprchovali v nějakým cizím bytě. Natáčeli jsme naproti Střeleckému ostrovu, kde zrovna probíhal bubenickej festival. Takže jsme se trefovali s texty do toho, když venku zrovna nebubnovali. A když už nastala ona scéna, tak jsem si vytahal papírový kapesníky z krabičky a izolepou jsem si oblepil intimní partie. Udělal jsem si tam takovej polštář, aby náhodou nedošlo k nějaký nehodě.“ (směje se)

To byla vaše první milostná scéna?
„Vlastně jo. V Ach, ty vraždy! jsem měl jenom líbačky. Nahej jsem takhle byl poprvý, ale myslím, že to bude vkusně natočený. Teda aspoň doufám!“ (směje se)

Celý rozhovor s Václavem Jílkem si přečtěte v Nedělním Aha!