Moderátoři Zorka a Míra Hejdovi: O zuřivých hádkách... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Moderátoři Zorka a Míra Hejdovi: O zuřivých hádkách...

Manželé jsou i po letech stále zamilovaní.
Manželé jsou i po letech stále zamilovaní. (Foto Aha! – Marek Pátek, ara)

 Jsou tak šťastní, že jim nejde nezávidět. Nicméně i v manželství Miroslava (30) a Zory (23) Hejdových se najde mráček na slunci. Když totiž mladá paní dostane »hysterický záchvat«, jemu nezbývá nic jiného než utéct! O lásce, kompromisech a hádkách se moderátorka Snídaně s Novou a moderátor TV Óčko rozpovídali ve velmi otevřeném rozhovoru pro deník Aha!.

Jste spolu pět let, z toho rok manželé. Jak se cítíte? Už proběhla nějaká krize?
Míra: „Říká se, že krize přichází až po sedmi letech vztahu, tak uvidíme. Zatím jsme spokojeni.“
Zorka: „Myslím, že se u nás manželstvím nic nezměnilo. Všechno je jako předtím, spíš šlo o to někam ten vztah posunout, zpečetit ho, užít si pořádný den. To se povedlo, svatba byla úžasná.“

Prožívala jste nějaké stresy jako nevěsta?
Zorka: „Právě že ne! Spousta kamarádek a kamarádů nás varovalo, že ten den je jen o nás, abychom si dali pozor, že se prostě nemůžeme věnovat všem.“
Míra: „Počkej, jeden stres tam přece byl! Když ti tam nepřijel ten maskér…“
Zorka: „To je pravda, nepřijel mi vizážista. Kvůli tomu se obřad zdržel o půl hodiny a nakonec mě líčila moje kadeřnice. V ten den jsem zjistila, že i skvěle líčí. Vizážista dorazil, až když jsem odjížděla na obřad.“

Co se stalo?
Zorka: „Ani vlastně nevím. Přijel úplně rozklepaný, omluvil se mezi dveřmi a já ho od té doby vlastně neviděla.“
 Jak probíhal výběr hostů?

Míra: „Doteď se na nás někteří asi zlobí, že jsme je nepozvali. Ale museli jsme to nějak zredukovat na nejbližší rodinu a přátele.“
Zorka: „Nutno podotknout, že to bylo ale sto lidí.“

Na kolik vás tahle sranda vyšla?
Míra: „No nakonec na mnohem víc, než jsem počítal...“
 Kdo to platil? Rodiče nevěsty?

Zorka: „To je tradice, která se nám moc nezamlouvá. Platili jsme to my, společně. Rodiče nám něco přispěli.“

Míra: „Měli jsme svůj plán a asi nadstandardní požadavky, což bychom po nich platit nechtěli.“
Zorka: „Od rodičů jsme dostali štědrý svatební dar.“

Zorko, vy jste ale strašně mladá. 
S Mírou vlastně od devatenácti let. Měla jste i jiné kluky?
Zorka: „Měla jsem předtím tříletý a jeden roční vztah. Míra je vlastně třetí vážnější vztah.“

Míra: „Jo vážnější? No teď jsme se vzali, tak je to trochu vážnější.“

Míro, co vaše fanynky? Nechtěly vás »umlátit památníčky«?
Míra: „My jsme to hodně tajili, aby tam nepostával kdokoliv. Měli jsme při obřadu kluky od ochranky, se kterými jsme měli speciální hesla, kdo je od nás, a kdo ne.“
Zorka: „Někdo se na nás potom fakt trochu zlobil, že nebyl pozvaný. Občas si rýpli.“

Vzpomenete si ještě na první milostný záblesk?
Zorka: „Pamatuju si ho, ale netušila jsem v tu chvíli, že spolu budeme. Poprvé jsme se potkali na chodbě v rádiu, když jsem tam byla na brigádě. Tam asi proběhla jiskra.“

Míra: „To bylo tak, že Zorka dělala na rádiu 
kisspatrolku a já tam dělám ředitele programu. Bylo mi hloupé nechat ji stát na chodbě, než měli někam odjet, tak jsem ji pozval do kanceláře. Jiná záminka v tom ale nebyla. Zapovídali jsme se o moderování. Teprve až po roce jsme se dali dohromady.“

Nedělali si z vás kolegové legraci, že chodíte s hosteskou?
Míra: „No asi jo, ale nikdy mi to nikdo neřekl do očí.“
Zorka: „V době, kdy jsem tam chodila na brigády, se ještě nic nedělo. Dali jsme se dohromady po tři čtvrtě roce, co jsem tam moderovala, takže to už jsem byla jejich kolegyně.“

Kdo po tom roce udělal první krok?
Míra: „Asi já. Vyrazili jsme na přátelský pokec k řece. Tam se to zlomilo. Nakousl jsem to téma, že se nám tady asi něco rýsuje...“

Zorko, a kdo vás po maturitě na ten post přijímal?
Míra: „No přece já... ale pak mi zdrhla! Když pracovala v rádiu, tak zároveň přijala nabídku na Novu, a pak mi utekla na Evropu 2. Z mé pozice bych ji měl držet ve svém ranku, ale shodli jsme se, že to pro nás bude lepší. Nepřeplatil jsem ji.“

Jaký byl Míra šéf?
Zorka: „Bez legrace – hustej! Bylo těžké oddělit soukromý život od pracovního. Kolikrát nám vlítnul běsný do kanceláře a sjel mě, že jsem něco udělala špatně. Třeba v půl osmé večer. Ale pak zabouchl dveře a vše bylo v pohodě.“

Míra: „Většinou jsme se takhle dohadovali na parkovišti, když jsem pro ni přijel. Dnes se tomu směju, ale fakt jsem jí hned po práci za něco vynadal.“
Zorka: „Měli jsme třeba jít na večeři, ale než jsme jeli, tak jsme poslouchali moje vysílání a on do mě hustil, co všechno jsem řekla blbě.“

Míra: „Pak byla vždycky trochu nabobtnalá a na tom parkovišti jsem řekl – tady končí práce a začíná náš soukromý život.“

Jak dlouho tahle drezura trvala?
Zorka: „Dva roky! Ale byla jsem nováček, moc mi to pomohlo.“
Míra: „Já jsem na práci pes. Dodnes spolu řešíme práci, i když děláme každý jinde.“
Míro, proč ještě Zorka nebyla ve vaší limuzíně na Óčku?
Míra: „Tohle je hodně častá otázka. Přijde mi to divný. Zvažoval jsem to po svatbě, ale nešli jsme do toho. V limuzíně už nebyla jen Zorka a Karel Gott.“

Po jak dlouhé době jste spolu začali žít?
Míra: „Hned.“
Zorka: „Asi po měsíci jsem se k němu nastěhovala.“
Míra: „Nechtěl jsem něco dva roky testovat, rovnou jsem si ji k sobě nastěhoval, abych vyzkoušel, jestli to má smysl, nebo ne.“

Co tomu říkali rodiče?
Zorka: „Ti z něho byli úplně odvařený, začali mu tykat při první návštěvě. Žádný problém. Měli ho od začátku moc rádi.“
Míra: „Bylo to krátce po VyVolených, kdy na mě maminka koukala každý den v televizi. Byla hrozně milá.“

Zorko, nemáte pocit, že jste brzkou svatbou o něco přišla?
Míra: „No to by mě taky zajímalo!“
Zorka: „Nemám. Studium v zahraničí nepřichází v úvahu hlavně kvůli práci. Od devatenácti vlastně pracuju a baví mě to. Nerada bych o to přišla. Špatně by se do toho vracelo. Pařby si užíváme i tak... Jo, a sex na jednu noc? Ten mi nechybí!“

Míra: „No to jsem rád!“
Zorka: „Měla jsem to vždycky jinak než třeba moji kolegové, co přesně takhle žijí mejdany a nevázaným životem. Asi jsem na svůj věk byla poněkud vyspělejší.“

Oba pocházíte z Plzně, jste známé tváře, máte dobře placenou práci. Nezávidí vám třeba sousedi?
Zorka: „To bych neřekla. Spíš jsme taková atrakce. Znají nás z televize, takže si o nás třeba povídají, když nás poznají na ulici. Ale závist necítím.“
Míra: „Co si budeme povídat, závist je a bude. Já to nemám rád. Neřeším to.“

Jak to máte vy dva s financemi? Kdo platí co?
Zorka: „Z větší části platí Míra. Mnohem déle vydělává, déle si šetří. Dům je jeho snem od dvaceti let, deset let si na to spoří. Takže na tom má mnohem větší podíl. Jinak se na všechno skládáme spolu.“

Máte předmanželskou smlouvu?
Zorka: „Zatím ne, ale plánujeme ji. Neudělali jsme ji před svatbou, protože dům ještě nebyl a ani není hotový.“
Míra: „Je to složitější. V jejím věku budeš mít těžko peníze na barák, ale zároveň se na tom trochu podílí.“

Neodejde Zorka s holým zadkem?
Míra: „Ne, to bych nechtěl.“

Míro, hýčkáte svou manželku?
Zorka: „Já myslím že jo.“
Míra: „Já myslím že ne. V principu jsem spořivý. Ale rád si koupím věci, co si užijeme. Ale neutrácím za věci v mých očích předražené, jako je třeba kabelka.“

Zorka: „Míra je expert na různá překvapení. Letíme na dovolenou, a nevím kam. Zjistím to až v hotelu. To samé zásnuby, když mě požádal o ruku ve Snídani s Novou. To jsem absolutně třeba nečekala. Byl domluvený s celým štábem. Prý dárek od diváka, celé ráno jsme hádali, co je v té krabici, a nakonec z ní vyleze Míra s prstýnkem!“
Míra: „To bylo dobrý. Pro diváka jsem seděl tři hodiny v krabici, ale já do ní šel těsně před koncem. Zorku zavolali, aby se šla přepudrovat. Měl jsem strach, abych nevypadl během vysílání.“

Jak dlouho jste to plánoval?
Míra: „Tři měsíce. Bylo v tom zapojeno hodně lidí, třeba přes kostymérku jsem zjišťoval velikost prstýnku. Divím se, že to nikdo neprokecnul.“
Zorka: „V maskérně je třeba největší drbárna.“

Zorko, jaký to byl pocit? Byla jste přece v živém vysílání!
Zorka: „Jako lusknutím prstu jsem měla pocit, že jsem v nějakém filmu. Byla jsem v šoku. Absolutně jsem to nečekala. Jenom jsem stála a nebyla jsem schopná reagovat. Když jsem se na to zpětně dívala, promluvila jsem až po šesti minutách. Řekla jsem jen »ano«. Přemýšlela jsem, jak se tam dostal a kdo všechno to věděl.“

Míro, co vás zlomilo, že Zorka je ta pravá?
Míra: „To je těžká otázka. Bylo toho víc. Zjistil jsem, že i když je mladá, je to ženská, co to má srovnaný v hlavě.“

Co žárlivost?
Zorka: „Mám svůj fanklub, občas mi někdo napíše, ale není to předmět k žárlení. To se asi nevyhne nikomu, kdo pracuje v médiích.“
Míra: „Moc nežárlím, asi je to škoda. Ale kdyby chtěla něco udělat, tak já tomu nezabráním. Řeším věci, až když jsou aktuální.“

Působíte jako sehraná dvojka. Hádáte se vůbec někdy?
Zorka: „Jednou za čas, ale tak strašně, že Míra musí utéct. Ví, že jsem tak v afektu, že to nevyřešíme. Odjede, vrátí se a je to v pohodě. Jsem ten typ, že řeším problémy hned.“
Míra: „Troufám si říct, že už poznám, jaký typ hádky to je. Kdy to půjde do extrému, většinou kvůli kravinám samozřejmě. Už dokonce odjíždím dřív a dřív. Jedu kamkoliv. Tohle má strašná spousta chlapů. Je to nejlepší.“

Nabízí se otázka, kdy budou děti?
Míra: „Budou.“
Zorka: „Tak za dva roky to začneme reálně řešit.“
Míra: „Chceme si ještě užít, cestovat spolu. Času je dost.“
Míro, čeho si na Zorce nejvíce vážíte?
Míra: „Že je v pohodě.“
Zorka: „Když zrovna nechytnu amok!“
Míra: „Většinou neprudí. Dokáže tolerovat moje záliby, je do rodinné pohody.“

A vy na Mírovi, Zorko?
Zorka: „Určitě smyslu pro humor. Pořád děláme nějaké srandičky.“



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.