Hubatá mlíkařka z První republiky Jitka Sedláčková (53): O vyhazovu z divadla, a jak jí krávy zavařily telefon! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Hubatá mlíkařka z První republiky Jitka Sedláčková (53): O vyhazovu z divadla, a jak jí krávy zavařily telefon!

Jitce Sedláčkové to sekne i po padesátce.
Jitce Sedláčkové to sekne i po padesátce. (Foto pro Aha! – Martin Lukač, reprofoto Česká televize)

Přes dvacet let pro ni bylo každodenní chlebem především divadlo, sem tam se objevila v nějaké menší či střední televizní nebo filmové roli. Pamatovat si ji můžete například ze seriálu Ulice, kde hrála matku závislou na svém synovi, nebo ze seriálu Ordinace, kde vystupovala jako excentrická tetička z Ameriky. Když koncem loňského roku musela opustit stálé angažmá v divadle, byl to pro ni menší šok. Tato svérázná herečka však působí dojmem, že se neztratí a s chutí »jede dál«.

Co s vámi udělal, ne zcela dobrovolný, odchod z divadla?

 „Přemýšlím, v jaké životní etapě se nacházím. Před třemi lety mi bylo padesát a vlastně mě trošku zaskočilo, jak rychle vše uteklo. Neříkám, že to balím, jen uvažuji, kolik těch opravdu aktivních let, kdy budu moci dělat úplně všechno jako mladý člověk, je ještě přede mnou.

Divadlo jste chtěla dělat odjakživa?

„Herečkou jsem se stala chtěně. Ne, že bych někde recitovala, ale prostě jsem v sobě cítila určitý potenciál a přihlásila jsem se na Damu. Začínala jsem v národním divadle v Brně, odkud jsem odešla do pražského divadla Na Palmovce. S přesunem do Prahy přišla i veliká sprcha. Nastalo mých strastiplných dvacet let na Palmovce.

Proč strastiplných?

„Tehdejší ředitel divadla mě, dodnes nevím proč, vlastně jakoby odstavil od práce. Nikdy jsem neměla odvahu odejít sama, protože jsem byla vychovaná v tom, že herec má být v divadle. Život Na Palmovce byl fajn z toho důvodu, že jsem měla pravidelnou výplatu, spoustu přátel, ale pokud jsem se někam v herectví doškrábala, tak jen díky tomu, že jsem něco dělala sama.“

Nakonec nové vedení rozhodlo za vás…

„Šlo nás víc.Chápu, že si nový ředitel přivede svoje lidi, ale vadil mi způsob, jakým to udělal. V ten den, kdy jsem dostala v podstatě hodinovou výpověď, jsem stála na ulici a bulela. Později mi všichni kolem mě říkali »O tebe se nebojíme, ty se neztratíš«. Ale já jsem měla pocit, že se ztratím.


Přijít o stálou práci by nepotěšilo asi nikoho.

„Naštěstí jsem byla celý život zvyklá hledat si i jiné pracovní příležitosti. Když nebyly peníze, dělala jsem třeba za symbolický plat dobrovolnici v domově důchodců. Počítám totiž trochu jinak, než ostatní lidé. Kde je plus, je výdělek, kde je mínus, je to v háji. A je úplně jedno, kolik to plus je!

Co vás tedy kromě herectví živí?

„Přes deset let se věnuji rétorice a vymyslela jsem vlastně nový způsob, jak ji vyučovat. Pohlížím na rétoriku, jako na řeč mozku, nikoli jako na krasomluvu a etiketu, jak je běžné. Učím ji na škole, natočila jsem internetový kurz a pracuji jako takový kouč rétoriky pro pražského primátora Tomáše Hudečka.“

Jak jste se k němu dostala?

„Dala jsem nabídku na magistrát a shodou okolností zrovna lektora rétoriky poptávali. Prošla jsem výběrovým řízením a na první pohled bylo jasné, že to bude klapat. Je to úplně jiná společnost, než jsem zvyklá, ale velice si toho vážím. S oblibou říkám, že jsem takový lakmusový papírek. Pokud nepochopím zprávu, která má jít ven já, tak ji nepochopí půlka pražanů.“

Po divadelních prknech se vám nestýská?

„Úplně bez divadla jsem nezůstala. Mám svoje představení Tonka Šibenice v divadle Kampa. Režíroval ho Jarda Dušek a je to, řekněme nejdál, kam jsem se mohla v herectví dostat. Pochybuji, že by ze mě někdo dostal víc, než dokázal on. Kromě toho jezdím zájezdová představení s divadlem Hnedlevedle.“
A co nějaká filmové role?

„Před časem mi zazvonil telefon s tím, že mě chce Irena Pavlásková obsadit do větší role ve filmu Fotograf o Janu Saudkovi. A ja na to »to je konkurz?«. Že prý ne. Zajímavé na tom je, že mi Irena Pavlásková  už kdysi řekla »já tě obsadím«. Je vidět, že nekecala, akorát jsem si musela počkat 25 let.

Diváci vás mohli zahlédnout i v seriálu První republika.

„Tam mám jen takovou malou roli hubaté mlíkařky. Zatím nevím, jestli moje postava bude pokračovat. Jsou herci a herečky, kteří třeba zavolají autorovi a připomenou se. Jenže já nechodím na večírky, ani nemám čísla žádných autorů. Vždycky spíš čekám, jak to dopadne.“

To si vlastně nemůžete nic naplánovat.

„Když mi někdo zavolá, že příští týden točíme, tak se podle toho zařídím. To je výhodou svobodného povolání. Absolutně nic neplánuji. A pokud ano, tak maximálně na pět hodin dopředu. Pochopitelně, když mám nějaký závazek, tak ho dodržím.“

Nedávno jste se celkem zviditelnila také v Show Jana Krause.

„Asi myslíte tím, jak jsem, asi trochu unáhleně řekla, že některé ženy jsou krávy. Tam je ovšem důležité to slovo některé. Leckdo to pochopil tak, že tím myslím všechny ženy, což není samozřejmě pravda. I když některé mi v životě zavařily opravdu hodně.“
Jaké byly reakce okolí?

„Hned po vysílání jsem dostala asi 110 smsek. Všechny nebyly hezké, ale bylo jich podstatně méně, než těch příznivých. Dejme tomu v poměru 20:80.“

Někde jsem četla, že máte připravený námět na film.

„Ano, ale pořád jsem nevěděla, komu bych to dala psát… Nakonec jsem se dostala k Lucii Stropnické. Teď máme scénář, který by se mohl začít realizovat příští rok. Zajímavé je, že jsem se s Lucií potkala také před více než 20 lety, ale brala jsem ji jako člověka, kterého už asi nikdy neuvidím. Jsou prostě lidi, které si určitým způsobem vyhlídnete, ale oni se s vámi opět sejdou, až přijde ten správný čas.“

O čem to bude?

„Téma je úžasné. Něco jako Bridget Jones po padesátce.“

Proč zrovna ona?

„Každá z nás je Bridget Jones! Pamatuji si, že když jsem viděla tento film poprvé na festivalu v Karlových Varech, tak vedle mě seděl Pavel Dostál a řekl »To seš celá ty!«. A na to se ozvalo několik dalších hereček »No to jsme my taky«. Všechny by chtěly být Bridget Jones… Jenže umět se s takovým nadhledem podívat sama na sebe, není tak jednoduché.“
Třeba to bude právě ta vaše role s velkým R.

„Možná. Vždycky jsem dostávala spíš role menší až střední. Taky jsem byla o hodně tlustší, než jsem teď… Ale i když jsem byla mladá a docela hezká a štíhlá, stejně se mi velké role vyhýbali. Režisér Petr Weigl o mě vždycky říká »Tobě musí někdo vybrat roli na tělo. Nejsi obecně poplatná paní, ty jsi tetička z Ameriky, zlá matka nebo srandovní ženská. Prostě vyhraněná role«.“

Jak se vám vlastně podařilo zhubnout?

„Impulzem bylo, když jsem se viděla v seriálu Ulice. Nastolila jsem přísný stravovací režim a začala jsem hodně běhat, běžně i 14 kilometrů denně. I když poslední dobou jsem zase polevila. S mým novým přítelem spíš pořád někde sedíme, vykládáme, něco jíme a popíjíme. Cítím, že bych se měla začít zase hýbat.“

Četla jsem, že míváte většinou mladší partnery. Jak to máte nyní?

„Je mladší, ale ne o moc. Můj expartner, tedy tatínek mého syna, je o sedm let mladší než já, nový přítel o čtyři. Při našem seznámení to však nehrálo žádnou roli, nějaká čísla jsou mi úplně fuk. Obecně mi vadí jakékoli předsudky typu »to bys neměl dělat, to se nehodí«. Chybí nám velkorysost, pomlouvám se navzájem, pořád někoho hodnotíme. Vždyť je to už únavné. Copak někdo ví, jak to má být?“

Vy prý máte zajímavou teorii o světě.

„Představuji si, že jsme tady na dovolené. Každý si zvolil zájezd podle prostředků, které měl k dispozici. Někdo si ho vybere na osmdesát let, jiný jen na deset. Všechno, co chceme, si zkusíme, všechno nám tu ukážou. Můžeme se podívat do divadla, do nemocnice, do kostela, je možné si zaplatit auto či byt. Další věcí je, že na zájezd s námi jedou i jiní lidé, tady je to naše rodina, kteří s námi bydlí, a během toho ubytování k nim získáváme vztah.

A jaký zájezd jste si vybrala vy?

„Nebydlím sice v hotelu, ale jen v hostelu. Na druhou stranu nejsem úplně bez ubytování ani bez stravy, mám dokonce snídani. All inclusive to není, ale to nevadí. Zase mám předplacené různé poznávačky.“



Přečtěte si
dandova
3. 7. 2014 • 10:30

Co by se namáhala v divadle, když to může odfláknout ve slaboduchých seriálech za dlouhý peníze.

anna1234
3. 7. 2014 • 09:23

..u Krause byla naprosto trapná

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.